„Náš algoritmus pracuje pouze s daty naměřenými na přijímací stanici signálu,“ vysvětlila profesorka Yasamin Mostofiová, která projekt vedla. Klíčem bylo využití znalostí o tom, jak se Wi-Fi signál prostorem šíří a jak jeho šíření a rozptýlení do prostoru ovlivňuje lidské tělo, když se mu dostane do cesty.
Týmu Mostofiové se prý zatím podařilo spočítat až devět jedinců, kteří se na signálem pokrytém prostoru čítajícím zhruba sedmdesát metrů čtverečních nacházeli. Měření probíhala jen mezi dvěma zařízeními: vysílačem a přijímačem, přičemž právě data z přijímače sloužila jako jediný použitý zdroj informací. Zkušební měření údajně probíhala s jen minimálními odchylkami jak v uzavřených prostorách, tak na otevřeném prostranství.
Wi-Fi signál ve veřejných prostorách je v současné době téměř všudypřítomný. Vědci si od toho slibují, že by jejich řešení po doladění algoritmu mohlo pomáhat například v průběhu požáru, kdy hasiči potřebují zjistit, zda se v evakuované budově ještě někdo nachází či už nikoli.
Využití se podle odborníků rýsuje také v takzvaných chytrých domácnostech, ve kterých by vzduchotechnika a vytápění mohly získávat informace o tom, kolik lidí se v místnosti nachází. Hlavní přednost zvolené metody pak spočívá v tom, že dotyční jedinci nemusejí nosit jakýkoli aktivní prvek, který by je identifikoval. Zařízení rozeznává výhradně počty osob v daném prostoru.
