Do školní schránky přijde barevné psaní s exotickými známkami. Když ho učitelka přinese do třídy, děti se na něj okamžitě vrhnou. Jsou nadšené. Napsal jim totiž jejich kamarád z druhého konce světa. Ten, kterému jednou za rok pošlou několik tisíc, a tím ho zachrání od smrti hladem. Kromě jídla mu přispívají také na školu, do které by jinak chodit nemohl.
Francis z Keni chce být učitelem
S návrhem adoptovat si na dálku dítě z ciziny přišla před třemi lety třída sedmáků z první základní školy v Jindřichově Hradci. „Zaujala je výstava fotografií o životě v Africe od cestovatele Davida Švejnohy,“ vypráví učitelka němčiny a zeměpisu Hana Pecková.
Žáci dali nejprve ze svého kapesného a za pomoci rodičů i zaměstnanců školy dohromady přes dvanáct tisíc. Pak kontaktovali agenturu, a ta jim nabídla tři děti, které mohou adoptovat.
„Původně chtěli jiného chlapce, ale už byl adoptovaný, tak se rozhodli pro Francise Mwangangi z Keni,“ říká Pecková. Základní škola mu posílá každý rok v březnu 7 200 korun. Peníze získá buď z darů, nebo například z výtěžku z karnevalu.
Africký chlapec posílá na oplátku do školy jednou za tři měsíce své vysvědčení. Aby všichni viděli, jak pilně může díky darovaným penězům studovat. „Je právě v poslední, tedy osmé, třídě. Učí se například angličtinu, svůj rodný jazyk, což je swahilština nebo náboženskou výchovu,“ přibližuje zeměpisářka.
Vidět Francisovu zemi na vlastní oči děti moc neláká. Raději by mu zaplatily cestu do Čech. „Jestli by ho to zajímalo, tak bych mu tady ukázal naše památky a celý Hradec. Třeba to jednou vyjde,“ uvažuje třináctiletý Václav Kotalík.
Ve svých dopisech už chlapec školákům napsal, že by se chtěl stát učitelem nebo řidičem. Jeho budoucnost teď závisí především na závěrečné zkoušce, kterou musí projít na konci osmiletky.
Pokud by se dostal na střední školu, potřeboval by dvakrát tolik peněz než teď. „To už je velká částka, přes čtrnáct tisíc. Agentura navrhla spojit se v takovém případě s dalším dárcem a posílat peníze společně,“ vysvětluje Pecková.
I když Francisovi první „adoptivní rodiče“ školní lavice už opustili, štafetu po nich přebrali jejich mladší spolužáci. Ti hned využili možnost chudému chlapci přilepšit a dali dohromady dalších patnáct stovek navíc. Zaplatili mu tím zdravotní pojištění na necelý rok a také kompletní zdravotní prohlídku, při které nechyběly ani testy na HIV.
Maria z Indie už se umí smát
Maria Roseline z Indie už ví, jak vypadá Jindřichův Hradec. Zná české vánoční a velikonoční zvyky a dozvěděla se také, co se učí čeští žáci. Všechno díky dětem z hradecké páté základní školy, které si loni indickou dívku na dálku adoptovali.
Bez jedné stovky pět tisíc korun. Tolik přispívají na život indické holčičky. Je to částka na rok. Peníze na každoroční splátku pro Marii šesťáci z páté základní školy vydělávají sami. Agentura za ně pak dívce pořídí učebnice, oblečení a jídlo.
„První hlavní akcí, ze které jsme získali peníze, byla vánoční výstava žákovských výrobků. Hned jsme měli na první splátku,“ chválí si učitelka Lenka Kösslová. Trochou peněz za sběr pomerančové kůry a starého papíru přispěly také nejmenší děti ze školní družiny. Peníze přidali i autoři školního časopisu.
„Letos jsme pár korun vydělali také na dětském dnu. Startovné na soutěžích bylo dobrovolné. Jiní žáci zase při rodičovských schůzkách prodávají různé ozdoby z přírodních materiálů,“ dodává žákyně Nikola Kudláčková.
Už na začátku školního roku dostali Hradečtí dopis, ve kterém jim Marie Roseline poděkovala za podporu. Od té doby posílá pozdravy psané hindštinou pravidelně. S každým z nich dorazí také anglický překlad od jejích učitelů nebo opatrovatelů.
Dívka v dopisech píše, že rodina moc peněz nemá. Matka pracuje od rána do noci, protože otec doma nepomáhá a všechny své peníze utápí v alkoholu.
„I naši žáci jí odpovídají. Obvykle dopis nejprve napíšou v hodině češtiny, a pak ho při angličtině překládají,“ vysvětluje Kösslová. Dodává, že exotická dívenka je svým kamarádům z druhé strany světa vděčná nejen za peníze, ale i za každý řádek, který jí napíšou.
Na oplátku od ní občas dostanou její fotografie. Potěšilo je když zjistili, že na druhé fotce už stojí usměvavá holčička v růžových šatech.
Hodně se totiž liší od prvního obrázku, kde drobná Maria se strhaným výrazem v tváři zametá prach na ulici.
