Na hřiště přichází majitel se svým psem. Zvíře těká očima kolem sebe a vypadá nervózně. Diváci, hlas rozhodčího z reproduktorů a ostatní psi, to vše mladou fenu Auru rozptyluje. Jakmile ale její pán Pavel Ryttnauer vyhodí z ruky létající disk, ocitne se v jiném světě. V tu chvíli pro ni začala hra. Ve světě řadu let známá jako dogfrisbee.
„V Ústí vznikl Discdog klub, který pořádá soutěže v tomto sportu po celé republice. Před nedávnem klub uskutečnil závody také na stadionu na Klíši. Byly součástí Ústeckého psího festivalu,“ řekl Pavel Ryttnauer. Je jedním ze zakladatelů ústeckého klubu a na cvičišti na Střekově pořádá pravidelné tréninky. Dogfrisbee se věnuje už pět let.
„Začal jsem jako většina lidí na cvičáku. Přišel jsem se svým psem, který hrozně rád aportoval. Všimli si toho kamarádi a řekli mi, jestli bych nechtěl zkusit závodit s diskem. Nakonec se mi sport natolik zalíbil, že už jsem u něj zůstal,“ popsal své začátky sportovec.
Zakladatelem dog-frisbee je ve světě Američan Alex Stein, který si 4. července 1971 pořídil whippeta a pojmenoval ho podle jeho popelavé barvy Ashley. Jako zkušený hráč frisbee si brzy všimnul, že i jeho psa je talíř okouzlí a skáče pro něj až do výšky devět stop.
Rozhodující byl ale 5. srpen 1974, kdy se v Los Angeles hrálo baseballové utkání mezi Dodgers a Reds. Během přestávky vtrhnul Alex s Ashleym na hřiště a před zaplněnými ochozy začali hrát frisbee. Ashley uchvátil tisíce diváků svojí rychlostí a výskoky, při kterých chytal talíř.
Se svým osmiminutovým představením se Alex stal přes noc slavným. Hostoval v mnoha televizních show, přední časopisy plnily jeho fotkou s Ashleym titulní strany, a pes dokonce hrál v jednom z amerických filmů. Kromě toho vyhrál třikrát mistrovství světa v dogfrisbee.
Pavel Ryttnauer sice zatím žádné ocenění z mistrovství nezískal, zato jeho boxerka, se kterou před pěti lety v dog-frisbee začínal, byla oficiálně jediný boxer, který startoval na evropských závodech. „Musel jsem si připravit speciální sestavu, protože boxer není typická rasa pro tento sport. Má kratší čumák a špatně se mu chytá disk. Za vedení psa jsem ale získal cenu poroty,“ svěřil se psovod. Na závodech většinou vidí diváci border kólie nebo biegly. „Velkou výhodu v dogfrisbee mají ovčácká plemena jako třeba belgický ovčák. Je obratnější a díky delšímu čenichu se mu i snadno chytá letící disk,“ doplnil sportovec.
Podle něj se dá ale vycvičit jakýkoliv pes. Hlavně ho musí bavit aportování, trénink by měl být zábavou pro oba závodníky, jak člověka, tak i psa.
„Často lidé v začátcích chybují, když přidávají na zátěži. Vlivem toho pak pes může chytání kazit nebo úplně ztratí o disk zájem,“ podotkl zkušený psovod. Trénink by měl být pro psa zábavou. „Když zjistím, že se mi daří, nechám psa odpočinout a jdu si zkoušet hody,“ popsal svůj přístup trenér Aury.
Aby majitel psa zbytečně nepřetrénoval, je lepší s ním cvičit v krátkých sekvencích. „Například tři minuty mu házet disk, pak si jít trénovat vlastní hody a po půl hodině se k němu vrátit. Ve freestylu jsou dvě minuty na show. Po ní má toho dost nejen pes, ale i hráč, aby vystřídal všechny triky,“ konstatoval majitel Aury.
V dogfrisbee je několik odlišných disciplín, které lze rozdělit do dvou kategorií, distanční disciplíny a freestyle. Mezi distanční disciplíny patří například co nejdelší chycený hod, dvakrát aportovaný disk na určitou vzdálenost v co nejkratším čase, házení disku na terč na zemi nebo soutěž chytání disku v pěti délkových zónách.
Závodí i voříšci
Nejatraktivnější a také nejtěžší disciplína je ale freestyle, což lze z angličtiny přeložit jako volný styl.
Soutěžící má k dispozici deset disků, dvě minuty času a hudbu podle vlastního výběru na předvedení své sestavy. Vystoupení sledují rozhodčí, kteří hodnotí schopnosti psa a jeho majitele. Je to například rozmanitost předvedených hodů, týmové prvky, přeskoky psa přes hráče, odrazy psa z těla hráče, chycení psa ve výskoku nebo společný pohyb psa a psovoda. Počítá se, i kolik disků pes chytí.
Na věku psa podle nadšenců z ústeckého Discdog klubu tolik nezáleží jako na jeho kondici a zájmu o disk. „Například loni v Německu vyhrál závodník, který měl devítiletého ovčáka,“ uvedl Ryttnauer.
Podle něj mohou závodit i voříšci. Jedinou podmínkou v závodění je věk psa, kterému musí být víc jak rok. „Pokud by měl někdo zájem s tímto sportem začít nebo by se chtěl poradit, může si najít webové stránky našeho klubu, kde jsou i kontakty na naše lidi,“ dodal psovod.
