Dlouhán na kole maloval to, co miloval

Malíř a grafik Cyril Urban sice pocházel z kraje hornatých Jeseníků, zamiloval si ale rovinaté Břeclavsko, kam se přestěhoval. Právě zde také v závěrečném období jeho tvorby vznikla díla, která jsou nyní k vidění na výstavě Snová realita v břeclavském muzeu. Připravil ji kurátor Karel Křivánek (na snímku vlevo) spolu s Urbanovou dcerou Ludmilou Svobodovou na počest jeho nedožitých osmdesátin. Kulatiny by umělec, který zemřel před osmi lety, měl 7. listopadu.

Co návštěvníci uvidí? Představujeme pětapadesát Urbanových prací na papíře, které vytvořil kombinovanou technikou. Jsou to díla z jeho závěrečného tvůrčího období. Urban v té době shrnoval všechny svoje výtvarné podněty, které ho ovlivnily a které se objevily v jeho grafikách. A znovu se k těm nejsilnějším věcem vracel. Obrazy zachycují třeba hru se světlem, které ráno pronikalo do jeho ateliéru.

Jak vnímáte Urbanovy obrazy? Jsou to spíš takové šepoty než výkřiky. Člověk k jeho obrazům musí dozrát. Jsou to tiché věci k přemýšlení, u kterých se musíte zastavit, vcítit se do nich a třeba se k nim i vracet.

Cyril Urban byl mezi lidmi hodně oblíbený. Přišli se na výstavu podívat i jeho kamarádi? Někteří ano, ale většina bohužel ne. Když v hospodě řeknu „Cyra“, všude slyším, že to byl vynikající férový chlap, se kterým bylo veselo. Když je však pozvu, ať se na jeho obrazy přijdou podívat, odpoví mi, že na výstavy nikdy nechodí. Bylo by dobré, kdyby se lidé dozvěděli, co ten dlouhán, který po Břeclavi jezdil na kole, vlastně dělal. Určitě by si to zasloužil.

S Urbanem jste byli kolegové a přátelé. Jaký to byl člověk? Byl to opravdu skvělý chlap. Měl velké charisma a lidé se s ním rádi setkávali. Nebyl to žádný mluvka, věci kolem sebe spíš pozoroval. Když ale potom něco řekl, sedlo to jako poklička na hrnec. Měl rád svůj klid, rád chodil na ryby a do přírody. Zároveň byl ale velký bouřlivák.

Co ho při tvorbě inspirovalo? Malíře inspirovala hlavně příroda a zdejší krajina. Miloval stromy. Udělal třeba podrobné studie dubů. Měl rád i stopy času na kmenech stromů nebo vrstvy kamene v kamenolomu. Dělal si jejich podrobné studie. Přitahovaly ho různé struktury a nejrůznější procesy vzniku a zániku v přírodě. Na jeho obrazech se ale objevuje i smysl pro realitu a přísný řád.