S letním časem se obyvatelé Čech a Moravy poprvé setkali již v dobách rakouskouherské monarchie. Na konci první světové války se od letního času upustilo. Znovu se zavedl během druhé světové války - přesně v roce 1940 - a platil následujících devět let. Potřetí a naposledy se o jeho zavedení rozhodlo v roce 1979. Od té doby se nepřetržitě střídá s časem 'zimním'.
Přestože Češi a Moravané ručičky svých hodin pravidelně dvakrát do roka posunují více než 30 let, menší změnu střídání času přece jenom doznalo. V roce 1996 se totiž působení letního času prodloužilo z původních šesti měsíců na sedm. Posledních 15 let tak přechází čas z letního na zimní až poslední říjnovou neděli. Česká republika tímto krokem srovnala čas s ostatními státy Evropské unie.
V současnosti letní čas používá převážná většina evropských zemí, s výjimkou Alabamy pak také všechny státy, které jsou součástí federace Spojených států amerických. K jeho zavedení naopak nikdy nepřistoupil Island, Čína či Bělorusko. Svůj význam pak zcela postrádá v polárních oblastech či v zemích, které mají blíže k rovníku a kde se délka letního dne od zimního výrazně neliší.
Střídání času má podle kritiků vliv na zdravotní stav organismu
Střídání času má spoustu kritiků, kteří argumentují v jeho neprospěch nejčastěji negativními zdravotními dopady na lidský organismus. Opírají se přitom o tvrzení některých lidí, kteří si v období po změně času stěžují na pokles výkonnosti, nespavost, únavu a špatnou náladu.
Svým odmítavým postojem ke střídání času se proslavil i Stanislav Pecka, jenž před dvěma lety zemřel. Pekař z východočeských Sobětuch, který dvakrát usiloval o kandidaturu na post hlavy státu, svůj požadavek na zrušení střídání času dokonce zapracoval do svého volebního programu. Na prezidenta republiky však nakonec nikdy nekandidoval. Na jeho dopisy, kterými oslovil předsedy několika politických stran a ve kterých svou kandidaturu nabízel, totiž nikdo nereagoval.
