Půlmilionový Edinburgh láká turisty na krásnou architekturu, bezpočet galerií a muzeí i nádhernou přírodu. Není sice největším ani nejlidnatějším skotským městem, ale konkurenční metropoli Glasgow podle místních občanů poráží v oblíbenosti hlavně díky neodolatelné atmosféře a Edinburskému hradu, který je pro Skoty národním symbolem.
Při prvním pohledu na hlavní město Skotska zaujme nesoulad mezi ponurými vršky budov a jejich spodní částí, která většinou slouží jako restaurace nebo obchod a podle toho je obarvená. V kontrastu s opršenými historickými stavbami je třeba červené Cross Cafe, hnědý McDonald’s nebo bílá prodejna Applu.
Turistickým centrem hlavního skotského města je ulice Královská míle, jež vede od paláce Holyroodhouse až k hradu. Je přehlídkou pouličních umělců, gastronomie a obchodů s kašmírovými šálami, a především s tvídem. Ten se ručně tká na ostrovech Harris a Lewis na Vnějších Hebridách a vyniká svou kvalitou. Jeho přísně kontrolované výrobě se věnuje i zákon Harris Tweed Act z roku 1993.
Za návštěvu stojí i skotská národní galerie moderního umění. Už jen proto, že na čele klasicistní budovy svítí modrý neonový nápis „Všechno bude v pořádku“. Ve dvou budovách je možné vidět například méně známé obrazy od Picassa nebo rozsáhlou sbírku děl popkulturní ikony Andyho Warhola.
Město ale nabízí kromě historie a kultury i krásnou přírodu. Autobusem z centra se dá dojet k mořskému pobřeží s několikakilometrovou písčitou pláží. U moře je možné navštívit i jachtu Britannia, která absolvovala několik novomanželských plaveb členů královské rodiny a ke své potřebě ji až do roku 1997 využívala královna Alžběta II. Nyní kotví v edinburském Leithu a slouží jako muzeum.
V Edinburghu se dá ale chodit i po kopcích. Za jeden den lze obejít všechny tamní vrcholy – Hradní skálu, Caltonův kopec s památníkem skotského filozofa Dugalda Stewarta a nejvyšší edinburský vrchol Artušovo sedlo.
Samostatnou kapitolou návštěvy Edinburghu jsou bary a restaurace. Město Do Edinburghu nejen za whisky nabízí hlavně mezinárodní kuchyni, ale za vyzkoušení rozhodně stojí místní národní jídlo haggis, což je vlastně jehněčí variace na české jitrnice a jelita, a tradiční ryba s hranolky. Jinak je možné navštívit bezpočet pivnic a barů s místní hlavním vývozním artiklem – jednosladovou skotskou whisky. Ta se vyrábí v palírnách po celé zemi. Hlavními oblastmi, kde se ječmenný nápoj destiluje, jsou ale vysočina, nížina, Campletown, Speyside a ostrov Islay, kde vzniká whisky s typickou rašelinovou chutí. Zajímavé je, že nápoj během několikaletého zrání v sudech nepodléhá zdanění, to přijde až s případným stáčením. Z několika jednosladových whisky se vyrábí whisky míchaná. Cílem producentů je dosažení jemnější a vyváženější chuti.
