Do Indie jela cvičit. Teď tam chce žít
Poprvé byla v Indii jako turistka. Zamilovala si Himálaj. Podruhé pomáhala mnichům na severu opravovat klášter. Počtvrté a popáté se vydala na jih. Zavedla ji tam jóga.
„Jednou bych chtěla žít v Indii. V horách,“ říká cvičitelka Drahomíra Bačkorová.
„Dráža“ z Pardubic je vášnivá sportovkyně. Vyzkoušela snad všechny druhy cvičení, které existují. Učarovala ji ale ashtanga jóga, dynamické jógové cvičení. Rozhodla se, že se bude učit přímo v Indii, celý měsíc.
„Jih Indie mě nikdy nelákal. Ale lektor, kterého jsem si vybrala, měl kurzy právě tam,“ vysvětluje Bačkorová. S kamarádkou bydlela v malém, skromně zařízeném bytě ve městě Mysore. Celý byl téměř bez nábytku a kvůli horkému podnebí vykachličkovaný. Jen tak se dalo vydržet ve žhavé výhni, přestože byl únor.
Jóga naplno
„Sešli jsme se v sedm ráno. To se mi zdálo fajn, protože doma cvičím každý den o půl šesté ráno. První lekce trvala hodinu a půl. Potom se dělala hodinu dechová cvičení. Bylo to dost náročné,“ popisuje svůj den Bačkorová.
O pauze se všichni těšili na jídlo a pití, které je během cvičení zakázané. Vždycky to bylo ovoce nebo něco lehkého. Kdo by se nacpal, další program by nezvládl. Odpoledne se zase jelo naplno. Naštěstí se našly chvilky, které měl člověk jenom sám pro sebe.
„Četla jsem si, meditovala, šla vyběhnout tisíc schodů nebo chodila po městě,“ říká Drahomíra Bačkorová. Indie je pro Evropana velká exotika.
Má pocit, že se ocitl v chaosu. Po ulicích bez jakýchkoliv pravidel jezdí auta, naklaďáky, rikšy, kola. Do toho se proplétají chodci, potulují se krávy a psi.
„Lidé bydlí téměř na ulici. V zemi mají díru s vodou, kde myjí nádobí. Do toho se batolí děti. Přestože jsou chudí, jsou usměvaví a vstřícní,“ snaží se vylíčit pro Evropany nepochopitelný životní styl.
Po čase objevila malé jezero a pravidelně kolem něj běhala. Cestou potkávala Indky v sárí a botaskách, svižně si to štrádovaly po cestě a užasle se dívaly na sportující cizinku.
„Některé moje kolegyně si stěžovaly na vlezlost mužů. Zřejmě si myslí, že Evropanky mají povolnější mravy,“ usuzuje Drahomíra. Na druhou stranu nepoučený turista může lehce šlápnout vedle. Například Indové považují levou ruku za nečistou. Při jídle používají pouze pravou ruku, levá zůstává pod stolem.
„Takovou placku trhat jednou rukou, není vůbec snadné. Ale je lepší požádat o příbor, než použít levou ruku,“ říká Drahomíra Bačkorová.
A co bylo pro pardubickou cvičitelku největším zážitkem? Život v indických uličkách plných barev a křiku, nebo jóga, kterou se přijela učit?
„Jednou náš učitel přišel s tím, že dnes je obrovská energie ze slunce, a proto půjdeme cvičit na střechu. Bylo nás asi dvacet. Udělali jsme více než sto Pozdravů slunci, které jsme prokládali motlitbou. Trvalo to dvě hodiny. Když jsme začínali, byla hrozná zima a pak se udělalo vedro. Do toho se ozýval hluk z okolních uliček. Lidé zametali ulice, pálili odpadky a k nám na střechu stoupal dým. Bylo to silné,“ vzpomíná Bačkorová.
Chci zůstat v horách
Náročný měsíc na druhém konci světa si užívala, i když ke konci byla unavená. Do Indie se touží vrátit. Možná napořád. Myslí si ale na Himálaj.
„Je to místo, kde bych chtěla jednou žít. Hory jsou pro mě srdcová záležitost. Všechny vůně, zvyky. Připadám si tam jako doma. A vůbec mi nevadí nepořádek, že se nemůžu umýt v teplé vodě,“ mluví o svém snu Drahomíra Bačkorová, která učí ashtanga jógu v Pardubicích.