Fotografie kapliček na webových stránkách, jejich záběry v hraných nebo dokumentárních filmech z minulé doby. To přitahuje návštěvníky do albrechtického hřbitova.
„Jezdí sem celé autobusy. Náš hřbitov je světová rarita a jsme na ni patřičně hrdí,“ říkají starousedlíci František Šíma a Václav Zeman.
Z minulých let jsou v paměti kapličky krásně barevně vyvedené. Současný obraz je o dost žalostnější. Barvy vybledlé, povrch fresek v několika výklenkách oprýskaný, z ostatních kouká holá zeď s evidenčním číslem nebo je hrubě nahozená cementovou maltou.
Kam se poděly barevné malby? Na to znají odpověď památkáři a starosta Albrechtic Václav Kaifer.
„Nebyly to, bohužel, originály, ale rámy s nově namalovanými obrazy pořízené v osmdesátých létech. Ty jsme museli odstranit, protože se drobily,“ vysvětluje starosta Kaifer.
Obrazy od začátku ničila vzlínající vlhkost
První tři kapličky se začaly stavět v roce 1841. V druhé polovině 19. století byl už hřbitov obehnán pětaosmdesáti pomníky.
Od samého začátku poškozovala malby vzlínající vlhkost v neizolovaných zdech. „Za ta léta muselo dojít několikrát k jejich opravě,“ informoval za českobudějovické památkáře Roman Lavička.
Nové barevné obrazy se na albrechtickém hřbitově objevily až v osmdesátých létech minulého století. Na kovových rámech připevněných do výklenků.
„Tehdy se definitivně rozhodlo, že k odizolování zdi nedojde, ale že se do výklenků přes původní originální zafixované fresky připevní ocelové rámy s pletivem pokrytým nosnými vrstvami pro nové obrazy. Jen tak měly odolat vlhkosti i povětrnostním vlivům,“ popisuje starosta Kaifer.
I tyto obrazy, hezké na oko, vzaly za své. Začaly se drolit a skončily v depozitáři.
Albrechtický obecní úřad chce hřbitovu vrátil jeho velkolepost. „Nejprve jsme museli vypořádat majetkoprávní vztahy, protože hřbitov i kostel patřil církvi. V roce 2007 došlo k bezúplatnému převodu hřbitova i s kapličkami na obec. Od té doby jen opravujeme a sháníme peníze. Zatím jsme za více než milion korun opravili hřbitovní zeď,“ dodal starosta.
Nová výmalba kapliček vyjde na 3,2 milionů korun. „Malby restaurátoři provedou podle dochované fotodokumentace památkového ústavu a do spodní části výklenku doplní i verše,“ ujišťuje památkář Roman Lavička.
Ve výklencích jsou malby s patronem zemřelého
S nápadem vystavět kapličky kolem hřbitova u kostela sv. Petra a Pavla přišel farář Vít Cíza. Dne 19. července 1840.
Měly být důstojným pomníkem jeho zemřelé matce a sestře. Cíza měl ale představu tří kapliček u sebe. Když se k němu přidružili místní mlynář a rychtář, mohlo se v roce 1841 začít stavět. Vzápětí následovala nákladem učitele Matěje Kubíčka, místního chalupníka a duchovního další trojice.
Na vrcholu každé z kaplí byl osazen železný kříž, plochu nik pokryla nástěnná malba, zobrazující patrona nebo patronku nebožtíka. Pod obrazem byl umístěn Cízův rýmovaný náhrobní text se jménem zesnulého.
K malířské práci byl povolán Cízův přítel František Mikule z Jinína u Strakonic.
Pomníky doznaly mezi Albrechtickými ihned značného ohlasu a další kapličky rychle přibývaly. Při výstavbě se důsledně dodržoval systém trojice kaplí, místy s prolukami mezi nimi.
Když nestačila ohradní zeď, přeneslo se budovatelské úsilí na plášť kostela.
Vít Cíza zemřel na Silvestra roku 1864. Nad jeho pomníkem je vyobrazena Poslední večeře Páně.
Albrechtický hřbitov je nemovitou kulturní památkou, unikátní a věhlasnou i za hranicemi republiky. Vyhledávanou i filmaři. V roce 1941 tu režisér František Čáp natáčel drama Jan Cimbura. V roce 1976 František Vláčil Dým bramborové natě a následovala řada dokumentárních filmů.
