„Do míče kopu, co jsem začal chodit“

Fotbalový útočník Marek Heinz má ve třiatřiceti letech za sebou účast na olympijských hrách, mistrovství Evropy i světa a angažmá v takových klubech jako je Hamburger SV nebo AS Saint-Etienne. V létě ho fanoušci mohli vidět trénovat s prvoligovou Sigmou. Nakonec o jeho služby projevil zájem maďarský Ferencváros, na své rodné město ale Heinz nedá dopustit.

„Pořád bydlím v Olomouci. Jsem původem Holičák a ani si nedovedu představit, že bych žil jinde. Většinou jsem na cestách, takže když přijedu na víkend domů, snažím se být co nejvíc s rodinou,“ uvedl Heinz.

Dlouhá cesta do Sigmy

Svou profesionální kariéru začal vytáhlý útočník právě v Sigmě, cesta do klubu ale vedla přes Holici a Hodolany. „Do balonu jsem kopal asi už od doby, kdy jsem začal chodit. V šesti letech jsem šel do přípravky v Holici, ale tam jsem strávil jenom týden a pak přemluvil maminku, že chci do Sigmy.

Ona mě nakonec dala do Sigmy v Hodolanech, kde jsem hrál nějaké tři roky. Jenže tam byla škvára. V Holici měli krásné travnaté hřiště a navíc tam byla dobrá parta, takže jsem se oklikou zase vrátil zpátky,“ zavzpomínal Heinz.

Když chodil do sedmé třídy, začal talentovaného hráče přemlouvat k přestupu do Sigmy trenér Augustin Chromý. Heinz kývl.

Jako profesionální fotbalista později nastoupil v dresu Sigmy v sedmdesáti utkáních. „V té době tu byl kvalitní kádr a dodnes jsem rád, že jsem v něm mohl působit. Samozřejmě nejvíce vzpomínám na své vrstevníky, jako je Tomáš Ujfaluši, Luboš Štrbík, Radim König, ale i na starší hráče Míšu Kováře nebo Martina Kotůlka,“ vyjmenoval Heinz.

Přestože dostal ve třiadvaceti letech příležitost hrát za národní tým na olympiádě v Sydney, nevzpomíná na to dvakrát nadšeně. „Samozřejmě je zážitek zúčastnit se takové akce. Ale já jsem měsíc předtím přestoupil do Hamburku, odehrál za něj kvalifikační zápasy do Ligy mistrů a udělal si v týmu jméno. Počítali se mnou do základní sestavy. Trenér Brückner mě ale ke startu na olympiádě nakonec přemluvil. Když jsem se pak po měsíci vrátil z Austrálie, tak mi trvalo dostat se zpátky do pohody. Už jsem to prostě nebyl já. V tomhle mi olympiáda ublížila,“ přiblížil Heinz.

Hamburk, Istanbul, Saint-Etienne, Nantes. To jsou některá z měst, která ve své kariéře Marek Heinz navštívil. „Dřív mi cestování nevadilo, dneska už mám problém, když mám jet z domu autem na Svatý Kopeček. Tehdy jsem si to ale nepřipouštěl, bral jsem to tak, že tenhle kočovný způsob života k fotbalu patří. Asi nejraději vzpomínám na působení v Hamburku, tam byla moc příjemná parta, a hodně se mi líbilo v Saint-Etienne,“ vyjmenoval fotbalista.

Přestože si mnozí fanoušci přáli, aby Heinz zůstal v letošní sezoně v Olomouci, přesunul se útočník nakonec do Maďarska. „Jsem moc rád, že jsem mohl v Olomouci těch čtrnáct dní trénovat. Když jsem poznal kluky z mužstva a viděl, jaká je v týmu dobrá nálada, tak mě zpětně trochu mrzí, že jsem nemohl v Sigmě zůstat. Ale život jde dál a teď jsem spokojený v Budapešti. Mám to poměrně blízko, navíc je to krásné město a Ferencváros patří k tradičním klubům,“ sdělil Heinz.

Kamarádi s kočárky

V letní přípravě se potkal s dlouholetým kamarádem Radimem Kučerou. „Známe se dvanáct let. Moje starší dcera je stejně stará jako Radimův syn, takže jsme měli i podobné zájmy a starosti. Třeba jsme vzali kočárky a šli na procházku,“ vzpomíná Heinz. S Kučerou se pravidelně navštěvují, v létě spolu jezdí i na dovolenou. „Letos jsme byli rybařit na Slezské Hartě, taková pánská jízda ještě se Standou Vlčkem. Nebýváme spolu tak často, abychom si lezli na nervy, i po těch letech se na sebe těšíme,“ doplnil hráč.

Oslavu Kristových let Marek Heinz nijak zvlášť neprožíval. „Já se měním každý den, takže nějakou výraznější proměnu jsem nezaregistroval. Asi to ještě nějak nezačalo působit,“ sdělil s úsměvem. Když se ohlédne za dosavadní kariérou, má jasno, co je na seznamu nejkrásnějších zážitků nejvýš. „Určitě možnost hrát s reprezentací na mistrovství Evropy, a samozřejmě titul s Baníkem. To byla krásná sezona a nezaujatý fanoušek, který nás tehdy viděl hrát, mi dá za pravdu,“ uvedl Heinz.

Na angažmá ve věhlasném klubu už moc nemyslí. „Kdyby přišla nějaká větší nabídka, tak bych určitě hned nekývl a dlouho bych nad tím uvažoval. Nevím, jestli bych byl zase schopný ustát mediální tlak a veškerý ten shon. V tomhle obdivuji kamarády, kteří hrají ve velkých klubech, že to zvládají. Já mám dneska už radši svůj klid,“ uzavřel Heinz.