Do řade

Belo nebelo, jedno město s křevyma chodnikama, co mělo hodně ledi a ti se ptale, proč to někdo neopravi. Každó chvilo si někdo zláme haksno.

Ale ledi na radnice po kostkách nečlampó a dělaji jenom evropsky rozhodnuti, za evropsky peníze.
Kdež ledi frfló, je potřeba je vevyst za město. Tak jak to odělal v té pohádce krysař. Ale kdo bode dnes poslóchat někeho s píšťalkó?
Kdo se dobrovolně zařadi a vepochodoje z města ven? Jak to néni světové nápad ve světové řeče, nedostanó na to ani světovy peníze. Kerési radni našil v knihovničce očebnico angličtině pro samouke a tam belo „ v řadě-in line“. Tož to bel nápad za všecky inflačni peníze.
Vevedó ledi na in-lajnech za město a spadla klec. Všem radnim zaplesalo srdce, ale co kdež se vráti? Tož jim za městem oděláme takové okruh ze zbetko betóna, co sme našporovale na stavbě kópališťa. Oni se tam bodó honit za nosem furt do kola, a pak padnó na čuňo, vezráli radni na budóci voliče.
„A te, Jéňo, te to těm ledim nateliš, abe věděle, jak je máme rádi a jak bodó zdravi!“ zahřímal ze svojeho truna névyšii. „Hlavně ale po mně nechťé, abech bel první, kdo tam odělá slavnostni pirueto.“
Tak to na radnice pěkně domlovile a ož zbévá jenom vemeslet, jak to zaonačet a najit vitěza té zakázke na in-line okruh od nikud nikam. Dáme to…kemo? Meslite, že temo…jak se to menoje… A kdo ohodne méno vitěza jako první, bode pozvané na radnični kobereček, abe se skamarádil se sténě meslicima zástupcama ledo.

tonek.melhoba@seznam.cz