Každý rok v dubnu deratizační tým sestupuje do katakomb, kam klade jedovaté návnady. Po jejich snědení potkany nic příjemného nečeká. „Potkan po snědení návnady zemře za čtyři až pět dnů, vnitřně vykrvácí. Za několik dnů po nakladení návnad opět sestupujeme do podzemí a sbíráme uhynulé hlodavce,“ řekl František Skřivánek ze zlínské firmy Deratex, která nyní v Jihlavě tuto práci provádí. Do podzemí položí přibližně šedesát dávek jedovatých granulí.
Současně pokládají návnady i do parků, skladů či sklepů. Deratizace je totiž účinná jen tehdy, když je v jednom čase na co největší ploše. „Hlodavci se přesouvají z ošetřených do neošetřených míst,“ řekl mluvčí radnice Radek Tulis.
Vždycky je dobré dívat se, do čeho šlapete, ale někdy nemáte jinou volbu, a tak prostě došlápnete tam, kde alespoň přibližně tušíte pevný povrch. To je mé poučení z poslední návštěvy jihlavských katakomb.
Připadal jsem si jako zkušený jeskyňář, když jsem s díky odmítl nabídku správců jihlavského podzemí na půjčení speleologické lampy. Měli jsme jít do části jihlavského podzemí, kam běžně návštěvníci nechodí. Jednak proto, že se tam nesmí, a jednak proto, že to tam klouže a tečou splašky a také to tam opravdu nevoní. Tato část v jižní části starého města totiž dnes slouží jako dešťová kanalizace, jenže díky jejímu stáří v této čtvrti města do dešťové vody občas teče i podstatně nevábnější druh splašků.
Přilbu jsem si ale od správců podzemí půjčil. Ta je jednak povinná a jednak je její nošení na hlavě v podzemí plném nízkých stropů a staleté vlhké špíny věcí zdravého rozumu a pudu sebezáchovy.
Ale baterky jsem měl dvě vlastní, čelovku a ještě výkonnou ruční svítilnu.
Redukují stavy potkanů
Jenže když správci podzemí odemkli zamřížovaný vchod v hradbách naproti City Parku a vešli jsme do vlhké podzemní tmy, zjistil jsem, že ani jedna z mých svítilen skoro vůbec nesvítí. Ještě že ostatní členové výpravy měli baterky funkční, šel jsem tedy za jejich světlem.
Tolik na úvod. Proč jsme však vůbec do podzemí šli? Deratizéři kladli do jedné z jeho problémových částí návnady na potkany. Labyrint jihlavských podzemních chodeb je pro město a jeho obyvatele totiž i zdrojem řady potíží, které neznají lidé z míst nepoddolovaných pětadvaceti kilometry křivolakých chodeb a pozůstatků středověkých sklepení.
Tím problémem jsou potkani, kteří jsou otužilí a nevadí jim vlhko, takže je pro ně podzemí ideálním místem pro život. Když před půldruhým desetiletím město na několik sezon vynechalo pravidelnou deratizaci, potkani se zde rozmnožili natolik, že dokonce i zástupci radnice připouštěli pravdivost okřídleného odhadu: že ve velkých městech připadá na jednoho obyvatele jeden potkan.
Tehdy nebylo neobvyklé, že obyvatelé starých domů se sklepeními propojenými s labyrintem viděli tyto odolné hlodavce utíkat před světlem či hodovat u popelnic. Nyní deratizéři drží počty potkanů na takové hladině, kdy by neměli představovat nebezpečí.
V jihlavském podzemí se potkanům daří i proto, že v některých místech slouží i dnes jako dešťová kanalizace. „Jihlavský kanalizační systém není tak dokonalý, jak by měl být, proto se i do míst, kde by měla téct jen dešťová voda, dostávají s jinými odpady i zbytky potravy. To potkanům vyhovuje, tam je pro ně podzemní labyrint ideálním prostředím,“ řekl Tulis.
Mluvčí dodal, že i tento systém ve staré části města bude letos postupně procházet opravami. „Letos dává město peníze do položení nové kanalizace v Brněnské a Křižíkově ulici, takže postupně se její kvalita ve městě zlepší. Ještě i dnes jsou ale pod starým městem části takřka středověké,“ řekl Tulis.
Redaktor Sedmičky mohl s deratizéry navštívit část podzemního labyrintu, kde si může laický návštěvník udělat představu, jak vypadalo podzemí ve středověku a jaký mohl být tehdy zápach patrně i na povrchu křivolakých uliček.
Zamřížovaným vchodem v hradbách naproti vchodu do City Parku jsme vstoupili do části labyrintu, které správci podzemí a jeskyňáři říkají „horizont Jihlavan“ podle názvu staré továrny, která nedaleko vchodu donedávna stála. Dnes je na jejím místě City Park.
Venku praží slunce, v chodbách je sice jen o pár stupňů méně, zato je tam však parno a po pár desítkách metrů chůze vybetonovanými štolami už přichází i nejisté přeskakování po kluzkých kamenech dna podzemní kanalizace.
Dešťový kanál
Stejnému účelu sloužila tato část podzemí zřejmě vždy -z města tudy odtékala voda. „Sloužilo to podle mého názoru skutečně jako odvodňovací štola. Nevěřím, že mělo jít někdy o nouzovou únikovou chodbu z města, protože původně ústila pod hradbami nad břehem Koželužského potoka. My ale dnes už nevíme, jak potok v této části vypadal předtím, než byl sveden do potrubí, když tam stavěli učňovské středisko Jihlavanu,“ řekl správce jihlavského podzemí Jan Šustr. Podle něj mohlo být původní ústí štoly u prvního pilíře Znojemského mostu, který je nejblíže k centru města.
Chodba svažující se směrem k údolí Koželužského potoka byla vyhloubena do skály a v jednom místě jsou zde dodnes vidět ve stěnách drážky, ve kterých se ve středověku posouvala uzavírací mříž. „Tato kamenitá strmá štola je zřejmě v prakticky původním stavu, pochází možná ze 14. století. Mříž sloužila na zabezpečení vchodu do města za válek a jiných pohrom,“ řekl Karel Chvátal ze správy podzemí.
K procházce touto částí kanalizace se rozhodně nehodí polobotky. Místy je i nyní za nízkého stavu vody v podzemí dvacet centimetrů páchnoucích splašků. Podle Šustra však tato část podzemí současně ani není, co se týče komfortu při prolézání, tou nejhorší sekcí labyrintu.
„Ještě horší je například okruh Grand u Komenského ulice, kde chodby slouží vyloženě jako kanalizační štola, nebo úseky mezi Palackého a Benešovou, kde jsou tak nízké, že se tam musí lézt po čtyřech,“ řekl Šustr.
Horizont Jihlavan není odděleným okruhem v podzemí, je propojen s ostatními částmi, takže se odtud dá dojít až pod zmíněnou Komenského ulici na druhé straně starého města.
Chodba, která svítí
V horizontu Jihlavan se také nachází druhá svítící chodba jihlavského labyrintu. Stěny nesvítí samy o sobě, ale po nasvícení lampou nazelenale světélkují. Místnost se svítící omítkou ale také není běžně návštěvníkům přístupná, ke svým klubovým setkáním ji využívají pouze jeskyňáři.
Odborníci dosud nemají doklady, které by jim jednoznačně vysvětlily, proč byly některé části labyrintu tímto nátěrem opatřeny. Na základě chemických analýz látky však převládá názor, že fluorescenční složka v omítce měla usnadňovat orientaci v podzemí za druhé světové války, kdy při náletech sloužily katakomby jako kryt.
Jsou části podzemí, které si laik pro jejich zápach a charakter toho, co protéká podlahami chodeb, asi nezamiluje. Správce podzemí a zkušený jeskyňář Šustr má také raději chodby, v nichž splašky netečou. „Asi nejvíc jsem si v jihlavském podzemí oblíbil horizont Alfa, kde je tři a půl kilometru chodeb a dá se tam chodit vzpřímeně. Je tam asi pět studní. Z nich víme o třech, které jsou plné vody, ale podzemí tam nezatápí, takže to tam vypadá moc hezky a je tam čisto,“ chválí Šustr. Horizont Alfa je největší a stavebně také asi nejzachovalejší částí původního jihlavského podzemí.
Propadená vozovka
Naše výprava je však při této návštěvě jihlavského podzemí v jiné části. Když po hodině opustíme temný středověk chodeb horizontu Jihlavan, připadá nám venkovní vzduch voňavý. My však nepochybně nevoníme. Je to možné, že takhle těžký vzduch dýchali Jihlavané ve středověku?
Staré podzemí umí tamním obyvatelům udělat vrásky. Ještě nedávno se v některých čtvrtích staré Jihlavy díky podzemnímu labyrintu doslova propadla země. K patrně nejhorší novodobé havárii tohoto typu došlo 9. ledna 1994, kdy prasklo v Benešově ulici vodovodní potrubí, které zde bylo v zemi ještě z roku 1895. Potom se v místě propadla vozovka. Jáma byla tak velká, že by se do ní podle pamětníků vešel celý trolejbus. Voda z prasklého potrubí tehdy protekla podzemními chodbami starým městem až do Koželužského potoka.
Dnes už možná taková havárie nehrozí, podzemí však o sobě stále dává vědět. Folklorem Jihlavy je povrch ulic ve starých čtvrtích, ve kterých pohyb poddolovaného podloží stále vytváří hluboké muldy. Někdy umí i dnes středověký labyrint zničit v zemi také kanalizaci či vodovodní potrubí.
