Do zlých časů patří sport podle Holíka | E15.cz

Do zlých časů patří sport podle Holíka

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Hokejový bohatýr minulých dekád Jaroslav Holík zápolí s těžkou nemocí.

Nejsem znalcem ani fanouškovským vykladačem snad žádného sportu, fascinuje mě však posedlost, s jakou Jaroslav Holík i dnes dýchá a žije s hokejem. Upsal se mu jako mladík a nikdy svůj úpis s čertem bruslí, hokejky, puku a ledu nevypověděl. Historky z jeho mládí, jak s generací svých souputníků přistupoval ke sportu, nemohou nikdy zestárnout a nikdy nemohou přestat sloužit jako dobrý příklad do hubených časů.

Možná právě dnes stojí za to si připomínat, jak žili a rostli pozdější slavní a úspěšní v ponurých letech padesátých, kdy bohatství, blahobyt a bezstarostnost zdaleka nepatřily k charakteristice společnosti.

Když chtěli hrát hokej, museli si vlastníma rukama postavit stadion, když potřebovali trochu peněz, museli tomu věnovat celodenní dřinu, když chtěli trénovat, šli běhat do lesa.

Možná je opravdu už dnes hokej dávno jinde, jak reagují na Holíkovy kritiky kritizovaní. To obecné ale platí. Stěžovat si na to, že nejsou peníze na led, na dobrý stadion, na dresy, je hloupé. Peníze nebyly dřív, nejsou teď, a jak to vypadá, ani nikdy v budoucnu nebudou. Důležité je to krédo: když chci hokej hrát, tak ho hrát budu, i kdyby mě to mělo stát zdraví, všechny úspory, všechen čas. I kdybych ho měl hrát s partou kamarádů s tenisákem na silničním asfaltu, když je letos taková mizerná zima. Tímhle postojem se spousta věcí zjednoduší a vyčistí. Holíka, jak se zdá, tento životní postoj nikdy neopustil.

Přejeme Jaroslavu Holíkovi hodně sil v jeho životním utkání.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video