Výstup na svoji první šestitisícovku Stok Kangri i lavinu, která se utrhla hned pod ním. Právě to si asi nejvíc bude pamatovat Jan Rábik (na snímku)ze své poslední cesty, která vedla do Indie.
Vzpomenete si na první cestu, kterou jste si naplánoval úplně sám?
Před sedmi lety jsem si koupil mezinárodní vlakovou jízdenku platnou měsíc a vyrazil s kamarádem po zemích západní Evropy. Plány jsme moc neměli, hlavně jsme improvizovali. Povedlo se nám projet Rakousko, Švýcarsko, Francii, Monako, Lucembursko, Belgii, Holandsko a Německo. Chtěli jsme zažít něco neobvyklého a vidět toho co nejvíc.
Co vám poznávání cizích zemí přináší?
Jsou to hlavně nové zážitky. Ta úplná změna prostředí a denního rytmu mě zkrátka baví a díky tomu si také výborně odpočinu od práce. Celé dny totiž trávím u počítače. Mimo to rád fotím a v zemích, které navštěvuji, si to celkem užívám. Na cestování jsem si zkrátka vypěstoval závislost.
S kým obvykle cestujete? Je to vždy někdo, komu opravdu věříte, nebo to není tak podstatné?
Cestuju s každým, kdo se přidá. Mám štěstí na podobný typ lidí, takže si vždy rozumíme, a to i přesto, že se poprvé vidíme třeba až na letišti.
Podle čeho se rozhodujete, když plánujete, kam budete směřovat svou další výpravu?
Já si ani moc nevybírám. Když mám možnost a myslím, že tam bude něco zajímavého, tak jedu. Navštívil jsem už většinu Evropy, včetně pro Čechy „exotických“ zemí, jako jsou Albánie, Srbsko, Makedonie, Ukrajina a Estonsko. Mimo Evropu jsem byl zatím jen v Indii a v Nepálu.
Kam se chystáte v nejbližší době?
V září chci jet do Rumunska a Moldavska. Snad se nám povede navštívit i takzvanou Podněsterskou Republiku.
Zavzpomínejte na výpravy před Indií. Je nějaký zážitek, na který nikdy nezapomenete?
V Nepálu to byl určitě večerní výstup na horu Kala Pattar, z které byl nádherný výhled na Mount Everest. Byl jsem tam úplně sám a sledoval zapadající slunce. Z Albánie si zase budu pamatovat cestu hlubokým kaňonem jedné říčky, kde se muselo i plavat. Úplně se mi tam rozpadly boty.
Poslední cestu jste tedy podnikl do Indie. Proč zrovna tam?
Loni jsem byl v Nepálu a chtěl jsem se do Himálají ještě vrátit. Lákalo mě nějaké méně turisticky známé místo, a proto jsme vyrazili do Kašmíru. Na cizince jsme za těch pár týdnů v horách prakticky nenarazili. V Kašmíru se, na rozdíl od zbytku Indie, míchá buddhismus, islám, hinduismus i křesťanství. Poznáte tak od všeho trochu – mešity, buddhistické a hinduistické chrámy, ale i rozdíly v kuchyni jednotlivých kultur.
Kudy vedla vaše cesta po Indii? Chtěl jste se na nějaké místo podívat za každou cenu?
Byl jsem hlavně v kašmírském Ladakhu. Ladakh je v překladu Země vysokých sedel a kvůli počasí byla většina z nich zapadaná sněhem, takže části země byly úplně odříznuté od světa. Museli jsme hodně improvizovat a měnit plány. Z těch známějších míst jsme byli v Novém Dillí, podívali jsme se do Agry, kde je slavný Tádž Mahal, ale i turisty opomíjená hrobka mughalů Sikandra a jejich sídlo v Červené pevnosti. Pak jsme navštívili také nejsvatější místo Sikhů Zlatý chrám v Amritsaru.
Jak byste svoji cestu po Indii okomentoval s odstupem času?
Byl to rozhodně silný zážitek. Jediné co nám nepřálo, bylo počasí. V horách sněžilo a teploty v noci byly hluboko pod nulou, zatímco v Dillí jsme zažili přes 46 stupňů ve stínu.
Co byste poradil lidem, kteří se do Indie také chystají?
Základ je ničeho se nebát a nenechat se odradit prvotním kulturním šokem. Prostě si užívejte Indii.
