Dobrovolníci zapojení do projektu porovnávají standardní mapy s aktuálními snímky záchranářů z letadel a dronů z místa neštěstí podle GPS souřadnic a přidávají na ně třeba pozice dočasných nemocnic, skladů potravin, tipují místa, kde mohou přistávat vrtulníky nebo aktualizují navigační data podle sjízdnosti silnic. Součástí jejich práce je také označování zbořených či poškozených domů, na které je nutné se v lokalitě zaměřit, třeba jen vysláním statika.
Každou hodinu tak vzniká přesnější a obsáhlejší digitální atlas zóny postižené zemětřesením.
Štěstí v neštěstí
Shodou okolností, na mapování a předběžné přípravě krizových plánů a scénářů nepálské metropole Káthmándů pracovaly již od roku 2013 tisíce dobrovolníků projektu HOT. Tehdy Nepál zařadila Světová banka na seznam zemí nejvíce ohrožených přírodními katastrofami. Nyní iniciativa poskytuje doposud zpracovaná data tamním záchranářům, ale i těm, kteří do oblasti teprve míří, aby jim usnadnila práci.
Koordinátor projektu Blake Girardot navíc na webu FastCompany vyzval další dobrovolníky, aby se jali svých myší a klávesnic a pomohli aktualizovat podklady podle snímků a videí, které z oblasti průběžně přichází. „Část naší mise je příprava a vytipování významných podpůrných lokalit, druhou částí je však také okamžitá odezva na neštěstí a rychlé přepracování dat podle situace na místě,“ uvedl.
Podle Girardota se může dobrovolník v editaci mapových snímků vyškolit během jednoduchého hodinového on-line kurzu. Následně je jeho práce, jeho pomoc, takřka okamžitě vidět. „Dvaasedmdesát hodin po zemětřesení se tisícovkám našich lidí podařilo zmapovat stav zhruba stovky tisíc budov v Káthmándů,“ dodal s tím, že pouhých deset minut monotónního klikání myší může velmi zjednodušit život záchranáře na místě neštěstí. A to třeba jen tím, že ví, v jakém stavu jsou cesty v lokalitě, do níž míří, nebo zda se v okolí místa, kde zasahuje, nachází nemocnice nebo stanice první pomoci, případně kam by se pátrací tým v lokalitě měl vydat nejdříve.