Dvaadvacetiletý mladík stojí na balkoně v pátém patře českobudějovického paneláku. Je první týden roku 2011. Pohled do noční ulice rozmazávají světla lamp. Právě volal bývalé přítelkyni, že končí. Opustila ho kvůli jeho závislosti na automatech.
Přivolanému policejnímu vyjednávači se podaří muži sebevraždu rozmluvit za dvacet minut. Podají si ruce. Zachráněný odjíždí do nemocnice. Před ním se otevírá jiný prostor, zatímco specialista si připisuje na konto další život.
„Americké filmy ukazují nereálné příběhy. Třeba jak policista drží sebevraha visícího z okna za ruku nebo jak po něm skáče a odzbrojuje ho. Nic takového se nestává. Žádné podrazy, žádné lsti neděláme,“ líčí s úsměvem třiapadesátiletý Jiří Kříž z Budějovic. Před jednadvaceti lety se přihlásil ke specializaci policejního vyjednávače. Jako člen jihočeské zásahové jednotky a šéf dvacetihlavého týmu už mluvil s desítkami sebevrahů. Teď skoro pověrčivě ťuká do stolu. Zatím všem dokázal smrt rozmluvit.
V akci je zásadně jen v civilu
Kříž a jeho lidé jsou specialisté i na jiné krizové situace. Například únosy, vydírání, teroristické útoky. Nejvíc je zaměstnávají demonstrativní sebevraždy.
„Demonstrativní není správné slovo. Ten člověk hledá pomoc, ale jeho okolí ho neslyší. Vyjíždíme k jeho poslednímu volání SOS,“ říká Kříž.
Na první pohled vypadá zásah jako rozhovor se starým známým. „Jsme zásadně v civilu a představujeme se křestním jménem,“ vysvětluje.
Pokud jsou vyjednávači na místě, je to dobré. Policista ale ví i o tragédiích, u kterých bohužel nebyli. Vloni skočil mladík z mostu na Písecku. Z nešťastné lásky. Stál za zábradlím, když ho potkala mladá žena. Svěřil se jí se svým neštěstím. Pak jí podal ruku, otočil se a skočil.
O většině příprav ukončení života se tým dozví od operačního oddělení nebo krizové linky záchranářů 112. Nejvíc pokusů bývá v noci nebo časně ráno. Nejčastěji hrozí sebevraždou muži. Vyjednávači vyjíždějí nepřetržitě.
Z okna střílel z brokovnice i kuše
Jako koordinátor mluví Kříž často po telefonu s policistou, který právě zasahuje. Třeba v květnu 2008 na Strakonicku. V bytě se zabarikádoval sportovní střelec a pálil z okna z brokovnice, kulovnice, malorážky a pistole. Přidal ještě luk a kuši. Vykřikoval, že vyhlásil válku Americe.
„Trpěl halucinacemi, že ho odposlouchávají tajné služby. Kolega s ním vyjednával do okna. Přemluvil ho, aby vyndal náboje a zbraně položil na zem. Pak k němu vběhla zásahová jednotka. Nikdo nebyl zraněný,“ vzpomíná Kříž.
Zatím nejdelší rozmluvu zažil na podzim minulého roku. Na budějovickém vlakovém nádraží vylezli do čtyřicetimetrové výšky muž se ženou. Oba byli pod drogami. „Megafon byl na tu dálku nesrozumitelný, musel jsem křičet. Dvojice hrozila skokem, kvůli drogám se u ní neustále střídaly nálady,“ popisuje.
Motivem demonstrace sebevraždy byl jako ve většině případů rozchod s partnerem.
Průměrně má jihočeský tým vyjednávačů ročně deset až třináct výjezdů. Z osmadevadesáti procent zachraňují lidi, kteří chtějí skočit z výšky. „Jsme školení i na vzpoury vězňů, domácí násilí, na barikádové situace. Nepovolené demonstrace dělají jiní lidé. Z antikonfliktního týmu.“
Pro Jiřího Kříže znamená tato práce neustálou pohotovost na telefonu. Mimo další úkoly v zásahové jednotce. Přeje si, aby se spolu s kolegy dozvěděl o všech osobních krizích, kdy lidé balancují na hraně života a smrti. Manželce podrobnosti o náhlých výjezdech neříká. Jen naznačí, že akce dopadla dobře. S kolegy druhý den případ rozebírají. Také vyjednávač se musí vypovídat. Udělat psychickou očistu.
„Specializaci mi nabídli v roce 1991, když se tvořily zásahové jednotky. Říkal jsem si, zkusím, jestli na to mám. Po letech se ukázalo, že dokážu lidem pomoci v těžkých životních chvílích,“ bilancuje Kříž.
Počty a způsoby sebevražd
V roce 2010 dobrovolně ukončilo život v Jihočeském kraji šestadevadesát lidí.
Nejvíc, třiadvacet, bylo z Českobudějovicka.
V osmasedmdesáti případech to byli muži.
Nejčastější věk sebevrahů je mezi padesáti a šedesáti lety. Nejméně častý do pětadvaceti let.
Hlavním motivem jsou psychické, rodinné a existenční problémy.
Nejčastějším dnem tragédií byla neděle, měsícem červenec a nejobvyklejším způsobem usmrcení oběšení, dále skok z výšky a lehnutí si před pohybující se vozidlo.
V roce 2009 evidovali jihočeští policisté dvaadevadesát sebevražd. Mužů z toho bylo šestasedmdesát. Dvaadvacet případů se stalo v březnu.
Na Českobudějovicku jich bylo osmadvacet.
