Domácí záchod daleko, veřejné WC v nedohlednu, břicho bolí čím dál tím víc. Co teď? Podobnou situaci zažil snad každý.
Najít toaletu ve velkém městě je často problém. Variant je několik. První z nich jsou veřejné záchodky. Pak restaurace, kavárny či nákupní centra. V nejhorším případě poslouží křoví.
„Prosím, můžu si u vás dojít na toaletu? Jinak se počůrám!“ S touto větou vešla redaktorka Sedmičky Mili Kropáčková do dveří patnácti budějovických podniků. Ve třinácti případech uspěla. Dvakrát jí provozní sdělili, že WC nemají.
Kolik platím? Dvacet, máte to na dveřích!
Tři hodiny odpoledne. Stojím ve dveřích kavárny Cafe Plaza na náměstí Přemysla Otakara II. U pultu jsou dvě blonďaté servírky. Prosím jednu z nich, aby mi ukázala, kde jsou toalety. Nic neodpovídá, jen ukazuje rovně prstem.
Po návratu se ptám, kolik jsem dlužna. „Dvacet. Máte to napsáno na dveřích!“ odvětí nepříjemně. Vyštrachám dvacet korun a kvapem odcházím.
Ve značkové prodejně Replay jsem se svojí prosbou neuspěla. „Záchod tu nemáme, sami chodíme vedle do pasáže hotelu Dvořák. Restaurace je na konci. Zkuste to tam,“ říká prodavačka.
Vydávám se do pasáže. Nacházím tu restauraci Apollo. Nápis na dveřích toalety upozorňuje hosty, že mimo zákazníků restaurace je vstup zpoplatněný. U baru platím obsluze deset korun.
„Veřejných toalet je v Budějovicích málo. Když zavřou radnici, lidé nemají kam jít. Pak všichni chodí k nám. Často se stalo, že naši zákazníci museli čekat,“ zdůvodňuje poplatek za WC mladá servírka.
V této pasáži se nachází sociální zařízení v prvním patře, které mohou využít všichni zákazníci. Na dveřích je automat na mince. Vstup stojí také desetikorunu.
Dojít si na WC v restauraci nebyl problém. Vyrážím otestovat ochotu pracovnic cestovní kanceláře a trafiky. U obou to dopadlo na výbornou. V cestovní kanceláři Firo mě jedna ze dvou žen dovedla na privátní záchod. Ptám se jich, zda se tu někdo dožadoval toalety.
„Občas nějaký zákazník, ale lidé z ulice ne,“ směje se paní.
Trafikantka z Tabáku Geko se nejprve tvářila vyděšeně. Možná si myslela, že tu chci něco ukrást. V líčení své potřeby jsem musela vypadat důvěryhodně, protože mě hned potom odvedla na jejich soukromý záchod.
„Chápu to. Veřejných toalet je v Budějovicích nedostatek,“ kýve hlavou.
V ulici Karla IV. vstupuji do Fine club cafe. Ulevit si mohu bez placení. „Každý den si k nám dojde na záchod tak deset lidí z ulice. Většinou studenti a maminky s dětmi. Nic po nich nechceme,“ odpovídá mladá servírka na moji otázku, kolik lidí si sem denně zaběhne na toaletu.
Čtvrtá hodina odpoledne. Otevírám těžké dřevěné dveře Jihočeského muzea. „Dobrý den, na výstavu nechci. Pustíte mě jen na toaletu?“ prosím pokladní. Tváří se chápavě a ukazuje mi cestu. Po schodech a doprava.
„Sama někdy tuhle službu potřebuji. Ale autobus turistů bych nepustila,“ říká s úsměvem.
Paní se v klubu pravidelně myje
V klubu Solnice v České ulici připravují technici hudební aparaturu na večerní koncert. Mého příchodu si všimne jen mladý muž za barem.
„Mohu si u vás dojít na toaletu?“ ptám se a kroutím se u toho. „Jasně, vyběhněte tyhle schody a jste tam,“ odpovídá. Platit nemusím nic. „Jedna paní se tu pravidelně myje. Vypotřebuje všechno mýdlo a rozhází ručníky po celé umývárně,“ popisuje muž návštěvu nezvaného hosta.
Napadlo mě, že bych mohla zkusit své štěstí v nějaké galerii. Volba padla na Bonaventu v Krajinské ulici. Mezi výtvarnými díly stojí starší galerista. Je tu sám.
Toaleta nám nefunguje, chodíme vedle
„Toaleta nám nefunguje, děláme rekonstrukci. Sami chodíme do restaurace vedle. Neberte to osobně,“ ujišťuje mne.
Z hlavního náměstí mířím na Lannovu třídu. Zastavuji se v skateshopu Temple. Po sdělení mé prosby dvěma mladíkům v kšiltovkách si připadám hloupě. Pobaveně se na sebe usmívají. Jeden z nich mi ukazuje, kam si mám dojít. „Jo, běžte, vím, jaký to je,“ říká blonďák.
Než se vydám testovat obchody a restaurace na Lannovce, zastavím se v Hudy sportu na Rudolfovské třídě. O pomoc žádám mladou prodavačku. Zvedá telefon a volá kolegovi do druhého patra. Mám jít za ním. Ten už na mě čeká na schodech. Usmívá se a vede mě přes sklad na toaletu zaměstnanců.
Na Lannově třídě navštívím prodejnu cukrovinek, knihkupectví, obchod s hudebními nahrávkami a restauraci McDonald´s. Starší prodavačka v bílé zástěře z prodejny cukrovinek Pramenka mě posílá do restaurace Vatikán.
„Vedle v hospodě je to domluvené, dojděte si tam,“ ukazuje cestu. O pár kroků dál v knihkupectví Zlatý klas mě trochu neochotně pouští vedoucí prodejny na toaletu. Ta samá situace se opakuje v Bontonlandu. „Co mám s vámi dělat, běžte,“ říká prodavač.
Do McDonald´s si denně dojde na WC tisíc lidí
Mojí poslední zastávkou je restaurace McDonald´s. Nepozorovaně se proplížím na toaletu. Bylo to snadné.
„Takto nenápadně si dojde u nás na WC tisícovka zákazníků denně. McDonald´s je pohostinná firma. Není ale možné, aby suplovala služby, za které je zodpovědný někdo jiný,“ komentuje situaci vedoucí provozovny Michal Mládek.
Po této zkušenosti vím, že nemusím v krajní nouzi hledat křoví ani jiný temný kout. Stačí požádat lidi o pomoc. Jsou ochotní a většina ráda vyhoví.
Veřejné záchody v Budějovicích:Piaristické náměstí
Denně od 8 do 19.30 hodin
Vstup 5 korun
Budova radnice
Od 1. června do 30. září ve všední dny od 8.30 do 18 hodin, sobota od 8.30 do 17 hodin, neděle od 10 do 16 hodin
Od 1. října do 31. května pondělí a středa od 9 do 17 hodin, úterý, čtvrtek, pátek od 9 do 16 hodin, sobota od 9 do 13 hodin, neděle zavřeno
Vstup zdarma
Na Sadech
Denně od 6 do 18 hodin
Vstup 5 korun
Jiráskovo nábřeží
Denně od 13 do 22 hodin Vstup zdarma
Dlouhá louka
Otevřeno od 8 do 19.30 hodin jen během výstav na výstavišti
Vlakové nádraží
Pondělí až pátek od 6 do 18.30 hodin, sobota od 7 do 18.30 hodin, neděle 7.30 až 18.30 hodin
Vstup 4 a 6 korun
Mercury centrum
Denně od 9 do 21 hodin
Vstup zdarma
