Trump si vysnil Grónsko. Jeho lidé teď vymýšlejí, k čemu by jim ostrov skutečně byl
- Trump o Grónsku mluví s rostoucí naléhavostí, ale jeho tým stále tápe v hledání konkrétního využití ostrova.
- Zvažují nerosty, přístavy i strategické projekty, jasný plán ale chybí a debata připomíná spíš improvizaci.
- Shoda ve Washingtonu neexistuje – ostrov láká, ale rychlý obchod zůstává nejistou skládačkou.
Donald Trump se ke svému grónskému snu vrací s elegancí buldozeru tančícího valčík mezi čínským porcelánem. Ale zatímco on svůj cíl vidí úplně jasně a jednoduše, jeho tým si klade téměř nerudovskou otázku: „Co s tím?“.
Trumpův bezpečnostní argument se zdá být jasný, ale praktická využitelnost ostrova pro USA je tím, co by mohlo nakonec rozhodnout, jak celý tento příběh dopadne, píše Bloomberg.
V debatách v Trumpově okruhu zaznívají návrhy na těžbu nerostů, budování přístavů, energetických projektů i strategické infrastruktury. Shoda na jediné cestě ale chybí – tým spíš improvizuje, než že by pracoval s hotovou strategií.
Grónsko je sice nerostně bohaté a geograficky klíčové pro arktické trasy, zároveň však jde o území s minimem silnic, přístavů a pracovních kapacit, což z rychlého „dealu“ dělá složitou skládačku.
Předehra ve Venezuele?
Trumpův zájem o ostrov, alespoň veřejně deklarovaný, se obnovil po americkém zásahu ve Venezuele, odkud nechal unést prezidenta Nicolase Madura a oznámil, že zemi bude spravovat „dokud to bude potřeba“. Samozřejmě včetně přístupu k tamním zásobám ropy, které patří k největším na světě.
Trumpovo následné prohlášení, že „Grónsko rozhodně potřebujeme“, znovu přivedlo pozornost k jeho zájmu o největší ostrov světa. Dánsko, jemuž Grónsko náleží, se mezitím snaží s USA udržet diplomatickou linku, ale Trump naznačuje, že chce ostrov řešit i bez dánského zprostředkování a Bílý dům nevylučuje použití síly.
Na rozdíl od jihoamerické země by to tentokrát americká armáda do Grónska neměla zas tak daleko. Na ostrově totiž působí už nyní, provozuje leteckou základnu Pituffik (dříve známou jako Thule). Jde o odnož amerických kosmických sil a součást systému včasného varování a satelitního sledování; podílí se na radarových systémech NORAD pro detekci mezikontinentálních raket. Podle veřejných zdrojů ale není nijak masivně obsazená, podle odhadů posádku tvoří nanejvýš nižší stovky členů vojenského personálu.
Oproti Venezuele je ovšem Grónsko díky příslušnosti k Dánsku součástí NATO, případné silové převzetí ostrova by tak bylo útokem na vlastního spojence.
Za vším hledej… Tanbreez
Do tohoto chaotického hledání vstupuje Drew Horn, šéf washingtonské firmy GreenMet. Horn, bývalý mariňák a člen elitních Zelených baretů, se v roce 2025 stal jedním z prostředníků mezi americkým státem a soukromými investory v oblasti kritických nerostů.
Loni na jaře s partnery letěl do jižního Grónska, aby z vrtulníku posoudil zatím netěžené ložisko vzácných zemin Tanbreez. „Tohle mění pravidla hry,“ řekl Horn pro Bloomberg po letu nad oblastí, která tak podle něj skrývá surovinový a těžařský potenciál.
Vzácné zeminy jsou dnes klíčové pro výrobu družic, obranných systémů, magnetů i spotřební elektroniky. USA jsou však výrazně závislé na dovozu z Číny, která má těžbu i zpracování silně dotované a v obchodních sporech už dříve omezila export surovin důležitých pro Pentagon. Grónsko a Tanbreez tak v očích části Washingtonu představují potenciální arktickou zálohu, ale bez jistoty, že je lze včas a ekonomicky těžit.
„Může to ještě celé vybuchnout. Ale musíme tlačit dál,“ řekl Horn pro Bloomberg, čímž shrnul i náladu, která dnes ve Washingtonu převládá: Grónsko ano – ale plán teprve hledáme.
Trump a Grónsko
Americký prezident Donald Trump tvrdí, že musí získat pro svou zemi Grónsko kvůli „národní bezpečnosti“. Na největším ostrově světa přitom již nyní mají vojenskou základnu a dánská vláda avizovala, že je otevřena dalším jednáním o případném využívání ostrova, ovšem ne jeho anexi či koupi.
