Doma trenéra koučuje trojice žen
Život v rodině trenéra brněnských prvoligových fotbalistů René Wagnera ovlivňuje fotbal. „Dokonce tak zásadně, že si mě musel vzít až po skončení sezony,“ vypráví šestatřicetiletá Gabriela Wagnerová.
Na rozdíl od mnohých „mužolapek“, které se snaží fotbalistům zalíbit, získat jejich náklonnost a poté i část tučné výplaty, Wagnerová ani na prvním rande netušila, že si její protějšek vydělává kopáním do míče. Myslela si, že je „normální“ kluk s modrýma očima. O jeho roli profesionálního fotbalisty se dozvěděla až později.
„Před sedmnácti lety jsem pracovala v hotelu Boby v ekonomickém úseku. René chodil do tamní restaurace s ostatními kluky na oběd. Potkávali jsme se, ale nic víc. Jednou se osmělil a pozval mě na rande,“ vzpomíná Wagnerová na tehdy ještě dvaadvacetiletého pohledného chlapa, kterým je podle ní dodnes.
Pochyby před kinem
Sraz měl mladý pár před kinem Lucerna v brněnských Žabovřeskách. Na programu byla americká parodie Žhavé výstřely. „Reného první věta zněla: Koupilas lístky? Tím mě odzbrojil a v hlavě se mi rojily myšlenky, že s takovým chlapem jdu na rande naposledy,“ říká Wagnerová. Prvotní zklamání nad tím, že je nápadník skrblík, se záhy vytratilo. „Byl to jeho typ humoru,“ vysvětluje.
Láska mezi Reném a Gabrielou by se tedy dala klasifikovat jako ta „na první pohled“. I když u kina Wagnerová váhala, brzy byla veselka. Před ní se jejich názory střetly při výběru příjmení. Žena totiž chtěla, aby si vzal její jméno za svobodna, Rossi. Znělo by to prý dobře. Nakonec ale zvítězil stereotyp většiny českých manželství.
„Brali jsme se rychle. Svatba navíc musela být mezi koncem ligy a přípravou. Fotbalu jsem zkrátka musela přizpůsobit i svůj rodinný život. S víkendovými výlety jsem se rozloučila a zvykla jsem si i na kočování,“ tvrdí Wagnerová, pro kterou je fotbal také oblíbený sport. U televize se proto občas hádají. „Koukáme na všechna utkání. I na Ligu mistrů. Kecám mu do toho a on tvrdí, že mám být zticha, protože tomu nerozumím,“ říká s úsměvem manželka fotbalisty.
Se svým mužem strávila Wagnerová dlouhá léta v Rakousku, když hrál za Rapid Vídeň. Narodila se jim tam i mladší dcera Sarah. „Chtěli jsme Sáru, ale rakouští lékaři napsali do rodného listu Sarah. Aby nebyly problémy na české ambasádě, už jsme to jméno tak nechali,“ říká Wagnerová.
Wagnerová má s trenérem prvoligových fotbalistů dcery dvě, Sarah má jedenáct, Nikola šestnáct. „Při mém prvním těhotenství nevěřil, že bude mít holku. Chtěl kluka. Ale zklamaný nebyl. A druhé dítě už jenom holčičku,“ vypráví žena, která pracuje v brněnském Justičním areálu.
Vláda žen
Tři ženy nedají trenérovi nic zadarmo. A tak zatímco je Wagner pánem na hřišti, doma je v silném oslabení. „Jsme zkrátka v převaze. Navíc je René skoro pořád pryč, takže holky musím stavět do latě a jsem ta zlá. On je doma vzácnost,“ povzdechne si Wagnerová.
Drobná blondýnka, která je o dvě hlavy menší než Wagner, má však v těle přemíru energie. „Je také výborná kuchařka. A hlavně je skvělá maminka mých dcer,“ hodnotí Wagner svou druhou polovičku.
