Domovy důchodců: Peníze nechceme

Umístit starého člověka do domova důchodců je leckdy věc nad lidské síly. A nepomohou ani peníze.

„Máme plno na pět let dopředu,“ zněla odpověď vedoucí Domova pro seniory sv. Jiří v Mohylové ulici Věry Hylmarové, když se redaktor Sedmičky ptal po možnosti umístit zde fiktivního dědečka. Nepomohly ani nabízené peníze. Domov má v současné době pět set žadatelů. „Není cesta, jak by to šlo udělat, prostě máme plno,“ dodala Hylmarová. Podobně pochodila Sedmička i v jiných zařízeních. Peníze nezabraly. Nikde totiž nemají volné místo.

Pochodíme jinde?

Míříme směrem k Domovu pokojného stáří sv. Alžběty v Hlavanově ulici na Slovanech. Pokoušíme se znovu umístit důchodce. Chceme, aby věc šla co nejrychleji, a jsme pro ni dokonce ochotni sáhnout do peněženky. „Teď nemáme volné místo. Proto vám nemůžeme nic slíbit,“ řekla nám vedoucí Eliška Fundová. Čekací doba v domově je jeden rok. „Záleží, jak na tom ten dotyčný je. Pokud je v tíživé životní situaci nebo je velice osamocený, můžeme to trochu urychlit,“ sdělila Fundová.

O penězích „bokem“ ale nemůže být ani tentokrát vůbec řeč. Nejkratší dobu se čeká v Longevitě Senio. „U nás je čekací doba zhruba týden. Potom bychom mohli přijmout dalšího důchodce. Dřív to udělat nemůžeme, protože teď máme plno. Ale máme u nás třeba staré lidi jen na pár dnů na hlídání nebo na rehabilitace. Pak se zájemcům ozveme,“ podotkla ředitelka Longevity Martina Zdařilová.

Z testu by se mohlo zdát, že domovy pro seniory jsou čisté jako slovo Boží. Peníze berou politici, lobbisti, firmy, ale domovy důchodců? Neoficiálně ne. Stačí jim totiž tolik, kolik jim přispívají samotní důchodci. Částky na jejich měsíční pobyt se pohybují okolo dvaceti až třiceti tisíc korun.