Obrazy Bohumila Kubišty, Alfonse Muchy, Emila Filly či Josefa Čapka obdivují galeristé a kunsthistorikové z celé Evropy. Ve Zlíně jsou přitom skladované v žalostných podmínkách. Stejně jako desítky vzácných soch a písemností.
Přestože mají tato díla nevyčíslitelnou hodnotu, krajská galerie pro ně nemá odpovídající místo. „K dokonalosti máme opravdu daleko,“ připustil ředitel zlínské galerie Václav Mílek.
Od roku 1960 je totiž depozitář umístěn v budově zlínského zámku a dávno už nevyhovuje svému účelu. Chybí v něm například nezbytná moderní klimatizace. „Je tam dost suchý vzduch. Snažíme se uměle zajišťovat co nejstálejší vlhkost, ale některé materiály přesto hodně trpí. Depozitář akutně postrádá také další prostor. Velké sochy a jiná rozměrná díla už raději ani nenakupujeme,“ poznamenal Mílek.
Správce Pavel Čech, který se stará o umělecká díla už čtrnáct let, si pro ně také představuje mnohem důstojnější místo. „Ideální by byly klimatizované prostory se stálou teplotou a vlhkostí vzduchu, s dostatkem místa k manipulaci s uměleckými díly a moderním zabezpečovacím a požárním systémem,“ nastínil Čech.
O špičkovém depozitáři, jaký nedávno zprovoznila Moravská galerie v Brně, mohou zatím ve Zlíně jen snít. Brňané si nové nejmodernější úložiště uměleckých děl velmi pochvalují. „Depozitář vyřešil mnoho problémů. Obrovský přínos je také spojení s restaurátorskými dílnami v jedné budově,“ libuje si Martina Straková z Moravské galerie.
Zlínští odborníci doufají, že se po dlouhých padesáti letech také dočkají nových prostor. „Za pár let by se měla galerie i s depozitářem stěhovat do svitovského areálu. Už to skutečně velmi akutně potřebujeme,“ uvedl Mílek.
Více k tématu čtěte v aktuálním čísle Sedmičky.
