Důchod nestačí aneb Když ani charita nemá charitativní ceny

Umístit starého člověka do domova důchodců je dnes luxus. Přesto tahle zařízení praskají ve švech.

O domovy pro seniory je zájem. A když nemohoucímu člověku nabídnou péči, které se mu doma nedostane, nechají si za to pěkně zaplatit. Samotný starobní důchod by nepokryl ani polovinu nákladů na pobyt: průměrný důchod v České republice nedosáhne hranice deseti tisíc korun a v pečovatelském domě musí důchodce zaplatit tisíc dvacet.

Pomohou příspěvky

Na pobyt v domově pro seniory vyplácí stát postiženým lidem příspěvky. Ty se pohybují od dvou do dvanácti tisíc podle stupně postižení. „Když někdo jen špatně chodí, tak dostává dva tisíce, ale člověk, který je například po mrtvici, je nepohyblivý a zcela odkázaný na pomoc druhých lidí, dostává těch dvanáct tisíc. Z těchto peněz mu my poskytujeme potřebnou péči,“ vysvětlila ředitelka společnosti Longevita Senio Martina Zdařilová.

Její firma provozuje domov pro seniory v Plzni na Jíkalce. „U nás vybavený jednolůžkový pokoj s televizí stojí kolem pětadvaceti tisíc. Ovšem jednolůžkové pokoje nejsou mezi našimi klienty moc vyhledávané. Spíše je používáme na rehabilitace. Klienti žijí spíše ve dvoulůžkových pokojích, které jsou pro jednoho člověka samozřejmě levnější,“ dodala Zdařilová. Podle ní senior dostává v Longevitě kapesné. „Důchod zůstává u nás. My pak klientovi vyplácíme patnáctiprocentní kapesné z výše penze,“ podotkla ředitelka.

Pouze lidi s příspěvkem na péči berou v Domově pokojného stáří sv. Alžběty v Hlavanově ulici. „Senior musí mít minimálně druhý stupeň. U nás ubytování stojí sto šedesát pět korun na den, stravné činí sto osmdesát korun a ostatní věci se platí právě z těchto příspěvků. Tedy zejména rehabilitace,“ vysvětlila vedoucí domova Eliška Fundová. I bez příspěvku na péči se může senior dostat do Domova důchodců v Horní Bříze na severním Plzeňsku. I tam ale starý člověk dostane pouze patnáct procent z výše důchodu.

„U nás máme ceny stanovené podle platební schopnosti klienta. Maximální úhrada u nás činí 9.238 korun, ovšem ta skutečná, protože každý nemá tak vysoký důchod, je o tisícovku nižší,“ uvedla ředitelka Domova důchodců v Horní Bříze Dagmar Jandová. Do této sumy se ovšem započítává i příspěvek na péči. Ten čísla následně posouvá do úplně jiné roviny. „Tato záležitost je u každého člověka jiná. Příspěvky se používají na dané lékařské úkony, které dotyčný potřebuje,“ dodala Jandová s tím, že v současné době mají v Horní Bříze plný stav. Další stovka seniorů na své umístění teprve čeká.

Poslední štace?

Staří lidé tvrdí, že domov pro seniory už je poslední štace života. Pobyt v něm prý není veselý a člověk údajně už cítí svůj blížící se konec. „Dlouho jsem se rozhodovala, jestli do domova půjdu. Kdybych sem šla nedobrovolně, rozhodně bych tu nepřežila. Ale takhle se mi tu líbí. Aspoň nejsem sama,“ řekla nám jedna z důchodkyň v hornobřízském domově. Rozhodnutí odejít do domova je pro každého člověka složité.

„Maminka stále chtěla zůstat doma. My jsme jí ale nemohli dát odbornou péči. Potom se sama rozhodla, že do důchoďáku půjde. Teď tam žije druhým rokem a vypadá spokojeně. Finančně ji podporovat nemusíme, protože zbytek peněz ji na živobytí stačí,“ svěřila se nám šestapadesátiletá Eva Vošahlíková z Plzně.