Paní architektka v rozhovoru s krásným titulkem „Důležité je mít pokoru k místu a lidem“ říká, že v době, kdy začala brát první urbanistické rozumy, se ještě vůbec neuvažovalo s člověkem ve městě. Člověk prý byl tehdy na posledním místě. Škarohlíd by se jistě začal zamýšlet nad reálností a objektivitou tohoto tvrzení, možná by s ním začal i polemizovat. Optimista si však spíše s úlevou řekne, jak je příjemné, že doba pokročila, lidstvo zmoudřelo, a dnes už je nepochybně člověk tím prvním, s čím je při rozvoji města počítáno. Určitě je též velmi potěšující a chvályhodné, že paní docentka vštěpuje svým studentům, že důležité je mít pokoru a úctu k místu a lidem.
Jaká situace panuje v dnešním Hradci Králové a na kolikátém místě stojí dnes v tomto městě člověk, by zajisté mohli vyprávět například obyvatelé Kuklen, proti jejichž vůli a navzdory jejich masivnímu odporu byl změněn územní plán města ve prospěch výstavby několika obřích obchodních center, která dále zatíží tuto po dopravní stránce dnes již téměř kolabující část města, a tím způsobí další zhoršení životního prostředí a bezpečnosti zdejších obyvatel. Všechny námitky a připomínky kuklenských občanů byly úředníky hradeckého magistrátu ve spolupráci s paní docentkou Šilhánkovou, jakožto určenou zastupitelkou, smeteny ze stolu a bleskově zamítnuty. Nepochybuji, že to bylo učiněno s mimořádnou pokorou a úctou k občanům i místu, ve kterém žijí.
Své zkušenosti by nepochybně mohli poskytnout i obyvatelé Březhradu, kteří se již několikátým rokem snaží bránit před umístěním obřího logistického centra nadnárodního ocelářského koncernu v těsné blízkosti svých domovů – na plochu, která je navíc velmi cenná z biologického hlediska a na které se nacházejí zdroje pitné vody, které by v případě potřeby mohly zásobovat značnou část obyvatel města Hradce Králové. Město (resp. jeho vedení) se při prosazování tohoto záměru chová k březhradským občanům s takovou úctou, že ti se snaží v pudu sebezáchovy již druhým rokem odtrhnout od Hradce Králové, založit si vlastní samostatnou obec, a správu věcí veřejných tak raději vzít do svých rukou než ji nechat napospas proslulým hradeckým radním a zdejším „věhlasným“ urbanistům.
Úctu a pokoru zažili na vlastní kůži také lidé, kteří se rovněž několikátým rokem snaží o záchranu biologicky unikátní lokality Plachta před zástavbou skladišti a dalším betonovým sídlištěm. Ani 14 tisíc občanů podepsaných pod peticí za záchranu Plachty neobměkčilo vedení města k respektování hodnot tohoto místa a provedení příslušné změny územního plánu zaručující zachování této jedinečné a též z hlediska rekreace lidí důležité lokality pro současnou i budoucí generace. Jak ve všech těchto případech hlasovala paní docentka coby zastupitelka, je možno nalézt v příslušných protokolech o hlasování.
A nejnověji to, jak v dnešním Hradci Králové stojí na prvním místě člověk, mohou jistě potvrdit i obyvatelé přehuštěného Moravského Předměstí, mezi jejichž domy mají být nacpány další obytné objekty – na úkor zeleně, volných odpočinkových ploch i dětského hřiště, a kteří se zatím marně domáhají svých práv.
Velice hezké je, že podle paní architektky Šilhánkové by se mělo město rozvíjet především uvnitř, a nikoliv do krajiny. Nepochybně i podle této zásady probíhají změny Územního plánu města Hradec Králové, které mají změnit stovky hektarů úrodných zemědělských půd nejvyšších bonit v krajině na okraji Kuklen, Plačic a Plotišť na zástavbu megalomanskými obchodními a logistickými centry či dalšími sídlišti – navzdory tomu, že řada současných obchodních center v Hradci Králové skomírá a že o nové byty ve městě se stále se snižujícím počtem občanů klesá zájem. Paní docentka v rozhovoru připomíná nesmyslné lokality plné rodinných domů v okolí Prahy. Jsem rád, že něco takového kolem našeho města mj. i díky její péči nehrozí, a že zde naopak budeme mít nesmírně smysluplné lokality plné obchodních a logistických center – např. „Novou Zelenou“, „Novou Bláhovku“ aj…
Co říci na závěr? Jsem přesvědčen, že soudný člověk by měl mít alespoň základní dávku sebereflexe a měl by se snažit o co největší soulad mezi tím, co říká a publikuje, a mezi tím, co ve skutečnosti činí – například jako zastupitel, radní či urbanista. Pokud se tak nechová, je tím, komu se říká pokrytec.
(adam.zaruba@krnovice.cz) , autor působil na Katedře urbanismu a územního plánování Stavební fakulty ČVUT v Praze.
