Už plaveš? Takové esemesky dostával 7. srpna cestou na dovolenou Robert Skákal z Raspenavy. Myslel, že jsou o moři v Chorvatsku, kam mířil. Byly ale o řece Smědé kousek za jeho domkem. Libereckým krajem se hnala tisíciletá povodeň a v Raspenavě měla vlna místy tři a půl metru.
„Pak mi volali, že mi zahradou projela velká voda, nadzvedla barák a trochu ho šoupla. Nevracel jsem se. Zachránili mi to nejdůležitější, mého psa Sorbona,“ říká Skákal.
Teprve, když se po týdnu vrátil, zjistil, že „šoupnutý“ dům nemá stěnu, a co zůstalo uvnitř, že může vyhodit. „Nebylo co zachraňovat. Vojáci trosky rozebrali během jednoho dne a já šel i se psem bydlet ke kamarádům. Ti taky měli v baráku vodu, ale jen dole, nastěhovali mě do ložnice v patře, sami spí v obýváku,“ poznamenal.
Dům na kolech
Domek, ve kterém až dosud žil, si přestavěl ze zahradní chatky. Zateplil ji a vybavil na celoroční bydlení. Pojištěný sice byl, ale na nový dům by to ani zdaleka nestačilo. „Stavět už nebudu, ani na to nemám. Šoupnu si sem karavan. Je deset metrů dlouhý a tři široký. Mně to ale stačí, stejně jsem pořád v práci,“ dodal Skákal, který pracuje pro telekomunikační firmu a většinu času je na cestách. Podle něj je dům na kolech ideální řešení. „Je v něm všechno. Topení, sprcha, nábytek, kuchyňka, spací kout. Já si jen vezmu kufr a můžu se nastěhovat. Stejně mi víc nezbylo, jen taška s věcmi z dovolené,“ dodal Skákal.
Ukazuje na prázdnou planinu bez plotu. V rohu zahrady leží betonové sloupky. „Dali mi je z práce, na ně karavan postavím, připojení na elektřinu a vodu už mám zařízené, ještě musím dodělat a zakopat septik. Možná už příští týden si pro karavan pojedu,“ doufá Skákal.
Skákalův dům je jeden z patnácti ve vesnici, které už nemělo cenu zachraňovat. Osm kilometrů dlouhou Raspenavu rozpůlenou řekou Desnou voda před dvěma měsíci odřízla od okolí.
Tampl na konci světa
„Přijďte k nám do Tamplu, jsme tam jako na konci světa. Mosty nejsou, do Frýdlantu nemůžeme. Nejhorší je to s dětmi. Když je vozíme do školy do Hejnic nebo do Frýdlantu, musíme oklikou přes vesnici,“ říká další obyvatelka Raspenavy-Údolí, lidově Tamplu, Hana Rudišová. Mířím tam. Připojuje se ke mně koordinátor společnosti Adra Lukáš Rous. Za měsíc, co pomáhá ve vesnici, zná všechny rodiny i místní psy. Jdeme k řece. Smědá si nevinně hopsá po kamenech.
Jen lidé kolem vědí, jak umí být děsivá. Svědčí o tom krátery po zbořených domech, chalupy bez stěn, orvaná silnice a strhané mosty i lávka pohozená v louce. Ploty neexistují a to, co z nich zbylo, je propletené trsy uvízlé trávy. Okolí domů lemují kupy nepořádku a šrotu, jako by tudy přešel ohromný robot a trousil „binec“ z obřího chapadla.
Tři a půl metru vody
V první vlně pomáhalo Raspenavským 450 dobrovolníků. „Binec jsme už odklidili, teď musí lidé domy vysušit a otlouct omítku. Čím dřív, tím líp. Dnes už existují omítky, které se dají použít při patnácti procentech vlhkosti,“ vysvětluje. O povodních už něco ví. Raspenavská je „jeho“ třetí.
Jsme u domů rodin Brabencových a Rudišových, asi sto metrů od řeky. Ti první měli vodu „jen“ v přízemí. Ti druzí měli tři a půl metru vody. Vlhká čára ve štítě ukazuje, kam až došla. Z řeky i z kopců a dole se spojila v jeden obrovský proud. Nebylo úniku. Pytle s pískem byly k ničemu. Zkolabovaly telefony. Nikdo nevěděl, co se děje. A co bude. Nevědí to ani dnes a děsí se zimy.
Napravo od cesty stojí na terase domu žena v zástěře a dívá se na haldy vyneseného nepořádku. „Ať uklízím, jak uklízím, je všude samý písek, co naplavila voda. V pokojích, na chodbě, dokonce i v posteli,“ říká. Je v důchodu, a tak pomáhá dceři, která bydlí vedle v domě, taky vyplaveném. „S obavou sleduje oblohu a i přes to, že je krásně. „Dnes ano, ale hlásí deště. Kdo ví, co nás čeká,“ dodává.
Kočárek pro invalidu
Vracíme se zpět k odbočce do centra Raspenavy. Z domu pod cestou vychází žena v ruce s dítětem. Rous míří k ní. „Do čtrnácti dnů byste měla dostat finanční pomoc. Potřebujete něco?“ ptá se. Pavlína Mouchová bydlí se třemi dětmi kousek od řeky. Pětiletý chlapec, kterého nese v náručí, je postižený. „Nemůže chodit. Potřebovala bych pro něj zdravotní kočárek. Přes ten náš se převalila voda a moc nefunguje,“ hlásí.
Voda sebrala terasu. Škoda? Určitě kolem milionu. Část omítky je osekaná na cihly. Kulatá skalka uprostřed dvora byla před povodní určitě krásná.
Na hlavní silnici odbočíme k tovární hale na recyklaci přízí a starých hadrů. „Jen na přízi mám škodu půl milionu. Nasákla vodou. Museli jsme ji vyhodit,“ říká majitel Karel Kryška. Do haly už navezli nové balíky. „Začínáme znovu,“ dodává Kryška.
Slunný zářijový den vystřídala o čtyři dny později další povodeň – svatováclavská. Smědá vyskočila na třetí povodňový stupeň. Tampl tentokrát ušetřila.
