Dva týdny pátrají po Aničce. Dvanáct let hledají Honzíka | E15.cz

Dva týdny pátrají po Aničce. Dvanáct let hledají Honzíka

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Fotka Honzíka visela na každém nároží. Podobizna Aničky obíhá na internetu. Dvě pražské děti stále nejsou doma. Sedmička navštívila Honzíkova otce.

Bylo sychravá lednová sobota. Holomráz. Scénář toho dne si Marcel Nejedlý přehrává v hlavě už dvanáct let.

Ve dvě hodiny odpoledne odešel jeho devítiletý synek Honzík z domu v Podolské ulici za kamarádem, a už se nikdy nevrátil. Těch pět set metrů od domu ke kamarádovým dveřím prošel stokrát, možná tisíckrát. „Nezbyla po něm žádná stopa, jako by se propadl,“ říká Honzíkův otec.

Několik desítek hodin trvalo, než začalo policejní pátrání na plné obrátky. „Byla to stejně velká akce jako teď u Aničky. Jen dnes jsou rychlejší. Na hledání Honzíka nasadili psy až na naše naléhání třetí den, a to už bylo zřejmě zbytečné,“ domnívá se Nejedlý.

V chalupě na Vysočině sedí u internetu sám, před rokem se manželství rozpadlo. Mladší Honzíkova sestra teď chodí na gymnázium.

Hledání na vlastní pěst

Luxusní vila rodičů zmizelé Anny Janatkové stojí v místech, kde končí svažující se pěšina mezi trojskými zahrádkami. Aniččin otec, Miloš Janatka, se po zazvonění přihlásí přes domácí telefon. „V rodině jsme se dohodli, že zatím nebudeme k situaci nic říkat,“ prohlásí zdvořile, ale rezolutně osmačtyřicetiletý podnikatel.

Po několika hodinách pátrání po jeho dceři našli policisté batoh devítiletého děvčátka. To už zná Aniččin obličej z novin, internetu i televizní obrazovky celá země.

Rodiče Honzíka Nejedlého začali hledat na vlastní pěst. Policisté měli své metody, oni také. Vyvěšovali tisíce barevných plakátů s podobiznou Honzíka po celé republice, vrhali se na každou drobnost, která by je k synovi dovedla. „Když někdo zavolal, že ho viděl tam a tam, okamžitě jsme jeli třeba přes celou republiku. Denně se nám hlásily desítky lidí s různými podněty, radili nám senzibilové i různé podivné existence, čtyři měsíce jsme téměř nepřetržitě hledali,“ popisuje otec.

Psychologové se shodují, že rodiče ztracených dětí se ocitají v nejtěžší životní situaci, kterou si lze představit. „Hrozba ztráty dítěte je asi to nejhorší, co může rodiče potkat, a proto není projevem slabosti využít pomoc odborníků,“ popisuje psycholog Jiří Brančík podporu, která se v takových případech nabízí rodinám.

Na začátku roku 1998 ale žádný „psychologický servis“ Honzíkovi rodiče nedostali. „Nepřišel žádný psycholog ani lékař. Nic podobného nám nikdy nikdo nenabídl. Ani žádné prášky na uklidnění. Ale asi bychom je ani nepotřebovali, byli jsme rozpumpovaní, pořád jsme hledali,“ vzpomíná Marcel Nejedlý. Jenomže po čtyřech měsících už sil ubývalo. „Naděje, zklamání, to se střídalo i několikrát denně. Když se sto padesátkrát upnete k cíli a zase to nevyjde, už se tak nadšeně do dalších akcí nevrháte. Později jsme nakonec psychiatra museli vyhledat sami. Rodičům Aničky teď musí být strašně,“ říká Nejedlý.

Podle generála Hynka Blaška, kterému před dvěma lety deviant Antonín Novák znásilnil a zavraždil devítiletého syna Jakuba, je i ten nejděsivější horor od Hitchcocka jen slabým odvarem pocitů rodiče v takové situaci. Sám podle vlastních slov teprve ex post s hrůzou zjistil, že měl indicie, že se něco děje.

„Já je ale podcenil. Jednou mi Jakub řekl, že s ním mluvil před školou nějaký pán, který rozuměl počítačům. Proto doporučuji rodičům s dětmi víc mluvit, všímat si co sdělují,“ říká generál.

Miliony pro únosce

Každý člověk reaguje na prožité trauma jinak. Znalci se shodují, že v případu zmizelého dítěte je pro rodinu důležitá naděje. „Rodiče by se neměli obviňovat, že něco zanedbali. Tahle strašná věc, že vám ze dne na den zmizí nádherné zdravé dítě, se může stát každému. Je třeba brát ji jako osud,“ míní psychiatrička Marta Holanová.

Obě rodiny zkusily vabank. Vsadily na peníze. Honzíkovi rodiče nabídli před dvanácti lety milion korun za zprávu, která je přivede k synovi. Janatkovi nabízí domnělému únosci Aničky tři a půl milionu.

I když se několik podvodníků snažilo dopomoci si k penězům falešnými stopami, žádnou z částek doposud nevyplatili. Žádné z dětí není doma. „První měsíce jsme byli v kontaktu s vyšetřovatelkou denně, pak jsme si volali jen tehdy, když jsme získali nějakou informaci a chtěli ji prověřit. Za poslední roky se nám už nikdo neozval,“ říká Honzíkův otec.

Sám pro sebe si udělal tři závěry. „Buď se Honzík utopil ve Vltavě, unesli ho nebo si na něj počkal pedofil a …,“ zbytek věty nedopoví. Čeká doma na zavolání. 22. listopadu by mu bylo – bude dvaadvacet let. Za osm let bude Honzík prohlášen za mrtvého.

K internetové stránce o Honzíkovi, která léta fungovala, možná přibude i profil na Facebooku. Anička už jich má několik. Desítky tisíc lidí jí drží palce. „Nepřipouštím si, že není. Kdyby dnes zavolali, že ho někde viděli, jedu tam,“ říká otec Honzíka.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video