Dvojnásobná babička, která sbírá papírové Babičky. Má jich už 323

Vše začalo při úklidu strýčkovy kůlny na Šumavě. Marie Rendlová tam objevila poklad - knížku Babička. Nemohla uvěřit, že se taková vzácnost z roku 1886 povaluje mezi starým harampádím.

„Pořád jsem si ji prohlížela a přemýšlela, komu asi patřila? Muž mi říká, co kdybys je začala sbírat? Babičky? Co by ne?“ vypráví ústecká sběratelka, jak se před osmadvaceti lety zrodil její koníček. Předtím nikdy nic nesbírala, ani manžel.

Dvě skříně, jeden titul

Úplně první Babičku z roku 1951 našla pod stromečkem. Asi v devíti letech. Byl to výběr z díla Boženy Němcové s Babičkou, kterou si hned přečetla. „Vyrůstala jsem na venkově v Litochovicích, patnáct kilometrů od Ústí nad Labem. Knižní Babička je z venkovského prostředí, které mně bylo blízké, knížka se mi líbila, i ta babička, záviděla jsem ji dětem. Měla jsem totiž jen jednu babičku, která bydlela daleko,“ říká Marie Rendlová. Pak ještě dostala druhou knížku o babičce, z roku 1955, s ilustracemi Adolfa Kašpara.

„Tím to skončilo. Odjakživa jsem byla knihomol, ale že bych sbírala Babičky? Dnes jich mám 323 a už zase zápasím s místem,“ říká, když otevírá dvě skříně plné knih stejného názvu srovnaných podle vydavatelů. Všechny má prolistované. U každé vždy zkontroluje, zda je v pořádku, zda nechybějí listy, a podle toho ji zařadí.

„Dnes jsem si zrovna přinesla jednu z antikvariátu v Bělehradské ulici. Ale nemá začátek. Některé jsou v takovém stavu, že by jeden zaplakal, ale je mi proti mysli, abych je hodila do koše. Neúplných mám asi šest,“ ukazuje. Kupuje je v antikvariátech, draží na Aukru, mění se sběrateli, lidé jí je dávají darem. Nezapomene na dva dárce, kteří ji kontaktovali po přečtení článku o její sběratelské vášni ve Večerní Praze.

„Zavolala mi paní Milena Bozáková, že mi daruje první vydání. Ptala jsem se, jestli se neplete, protože takové se cení nad deset tisíc korun, a namítla, že si od ní knížku nemůžu vzít. Říkala, že bude ráda, když ji dá někomu, kdo se o knihu bude starat. Poslala mně ještě asi dalších pět Babiček a já jí aspoň symbolických tisíc korun,“ vzpomíná na dárkyni. A vybavuje si i další příhodu. „Asi deset dní poté mi volal pán z Prahy, že má pro mě Babičku, ale že trvá na osobním předání. Čekal na mě stařeček.

„Jsem rád, že jste přijela, tady máte Babičku,“ říkal. Já čekala, že vytáhne knihu, a on mi tisknul do ruky tuhle malinkou,“ ukazuje miniaturní vydání. Ještě jedno takové malinké ale v početné sbírce chybí.

„Mějte se dobře, řekl jen, a než jsem se stačila vzpamatovat, doslova se rozplynul. Já tam stála a v ruce držela Babičku. To byly takové dva nejkrásnější dárky. Posílali mi je i další lidé, měla jsem na ně štěstí,“ usmívá se.

Je pyšná, že vlastní nejstarší, úplně první vydání knihy z roku 1855. „Je nejcennější, jakou mám, ale není moje nejmilejší. I když nejde jednoznačně říct, která je nejmilejší,“ přemýšlí.

Nejstarší vydání má i Severočeská vědecká knihovna v Ústí nad Labem. Původní z roku 1855 a také z roku 1862 s opravami Boženy Němcové. „Pak máme Babičku z roku 1942 od nakladatele Antonína Dědoura z Třebechovic pod Orebem a z roku 1948 s ilustracemi Arno Neumana, kterou vydalo Nakladatelství Práce,“ vyjmenovává Iva Opravilová, pracovnice knihovny.

Tam a v Žatci ústecká sběratelka vystavovala. Zvou ji i na besedy, zejména při výročích spisovatelky. Naposledy do Kadaně letos v lednu. Jednadvacátého před sto padesáti lety Božena Němcová zemřela. Narodila se 4. února 1820. „Beru ji jako výjimečnou ženu. Měla těžký život, poměrně brzy se vdala a měla čtyři děti těsně za sebou, což beru jako příčinu jejího podlomeného zdraví. Obdivovala jsem ji, co všechno dokázala,“ váží si Němcové sběratelka jejích Babiček. Dokonce jednu dobu zvažovala, že by sbírala všechna její díla, ale to už by se asi musela přestěhovat. Neměla by je kam uložit.

Nejčastěji sahá do police, kde má vydání České grafické unie od roku 1903 až do roku 1949. Do série jí chybí jeden kousek.

„To jsou nejvýpravnější Babičky, které kdy vydali. Tady je panenská Babička, stála jeden tisíc pět set korun a nikdy ji nikdo nečetl, je ještě nerozřezaná. Grafická unie vydávala brožované knihy a lidé si je nechávali svázat. Mám tři stejné výtisky, v různých vazbách, ale i Babičky s vyšívanou obálkou, s koženým hřbetem, s ilustracemi Kašpara, ty nemají chybu,“ bere Marie Rendlová knihy z police.

Druhou nejdražší pořídila za jeden tisíc dvě stě korun, pochází z roku 1923 a ilustroval ji Václav Špála. Loni získala díky svojí známé sběratelce z Lovosic Babičku ve slepeckém písmu, dokonce má i jednu v těsnopise. „Moje dvaaosmdesátiletá přítelkyně si ji přečetla, ale přiznala, že měla v některých pasážích problémy,“ říká Marie Rendlová, majitelka převyprávěných knih v češtině a ve slovenštině. Z cizojazyčných má nejvíce německých, ale také ve slovenštině, ruštině, angličtině, francouzštině, španělštině.

„Tuhle jsem nedávno vydražila na Aukru, Babička vycházela na pokračování v časopise Česká dívka, příloha krásného čtení, mám svázané dva ročníky 1905 a 1906. Na Aukru jsou nejdražší Babičky s ilustracemi Buriana a Kvěchové, jdou do tisíců korun,“ říká žena z Ústí nad Labem.

Nejkrásnější kniha

S obrázky Marie Fišerové Kvěchové vlastní jednu z nejkrásnějších sběratelských Babiček z roku 1940, kterou vydali ke stodvacátému výročí narození Boženy Němcové. Obsahuje i její portrét. Babičku, která voní novotou, pořídila loni v prosinci v Levných knihách. Upozornila na ni sběratelka z Lovosic.

„Když jsem před osmadvaceti lety někomu řekla, že sbírám Babičky, divil se. Postupem času zjišťuji, že je nás, sběratelů, dost, asi kolem patnácti. Se třemi jsem v úzkém spojení, knížky si i měníme. Někdy mám co dělat, abych si knížku na Aukru uhájila. Když se mi to někdy nepovede, mám vztek,“ přiznává Marie Rendlová.

Na otázku, kolik existuje vydání babiček, neumí přesně odpovědět. Zdroje se různí. Od 345 až ke 360. Podle Marie Rendlové není v silách jednoho člověka nashromáždit všechna vydání. Jejím cílem je dosavadní počet 323 zaokrouhlit na 350. Kromě knižních vydání má Babičku i na DVD a na deskách. Sama je dvojnásobnou babičkou. Má dva vnuky, dvacetiletého a sedmnáctiletého. „Představte si, že ani jeden z nich Babičku nečetl. Akorát mně každý z nich vytvořil webové stránky. A dokonce ji nečetl ani můj manžel! Ty mně neutečou, jsou tady, říká,“ dělá si legraci.

O KNIZE

• Kniha Babička s podtitulem Obrazy z venkovského života je nejznámějším dílem Boženy Němcové. Líčí život a zvyky na venkově.
• Novelu psala Němcová v době, kdy jí umíral syn. Z větší části během pobytu v pražské Ječné ulici 516.

Příběh Babičky

• Babička Magdaléna Novotná žila v podhorské vesnici u slezských hranic.
• Měla syna a dvě dcery.
• Jednoho dne obdržela od starší z dcer Terezky dopis, ve kterém jí psala, že manžela Jana Proška, který dříve sloužil ve Vídni, přeložili do Čech na panství kněžny Kateřiny Zaháňské.
• Dcera zvala babičku, aby se k nim přestěhovala. Babička nechtěla opustit rodnou vesničku a přátele, ale chtěla vidět dceru a poznat vnoučata.
• Nakonec se rozhodla, že přijede. Babičku všichni, zejména děti Barunka, Vilém, Jan a Adélka, netrpělivě očekávali.
• Děti se dohadovaly, jak jejich babička asi vypadá.
• Když přijela, Barunka s ostatními z ní nemohli spustit oči. Připadala jim krásná, ale děti nevěděly, proč má tak šedivé vlasy, málo zubů, scvrklé ruce.
• Babička se svými vnoučaty chodívávala na procházky, vyprávěla jim různé příběhy a modlila se s nimi i za ně.
• Nikdo by neřekl, jak rázem Proškovic babička zestárla. Na jaře začala kašlat a nemohla už ani chodit do kostela.
• Proto poslala na všechny strany dopisy, aby k nim přijeli.
• Za několik dní nato babička zemřela.
• Když se konal babiččin pohřeb, hleděla kněžna Zaháňská z okna a zašeptala: „Šťastná to žena.“