Elisabeth Gürtlerová: Strážkyně posvátného

Elisabeth Gürtlerová

Elisabeth Gürtlerová Zdroj: Christian Wind

Je nejslavnější podnikatelkou Vídně, dědičkou hotelu Sacher, organizátorkou plesů ve zdejší Opeře, vášnivou chovatelkou lipicánů a vůbec ztělesněním pravé rakouskosti. Mísí v sobě oblibu k monarchistické tradici i k pokroku. Elisabeth Gürtlerová poskytla ZENu rozhovor a provedla nás svým životním příběhem.

Umím upéct čokoládový dort, ale pravý sachr neumím,“ potutelně se usmívá Elisabeth Gürtlerová. Nejdůležitější je na ikonickém dezertu bezchybná, hladká, lesklá poleva a tu paní Gürtlerová raději přenechává profesionálům ze svého hotelu Sacher. Není toho mnoho, co by Elisabeth Gürtlerová neuměla. Působí nesmírně žensky, její letní šaty jsou decentní, perlové šperky nápadné. Na nohou průhledné lodičky se škádlivě barevnými kyticemi z perel. Kdo ji nezná, mohl by si myslet, že je jednou z mnoha elegantních manželek vyšší vídeňské společnosti, že ji potká v lóži Vídeňské státní opery či v salonu biedermeier ve vile u zámku Schönbrunn. Ne v dozorčích radách velkých bank či koncernů. Elisabeth Gürtlerová je přitom jednou z nejznámějších a nejúspěšnějších podnikatelek v Rakousku. Současná Vídeň nese její jasný otisk a nežije tu člověk, který by ji neznal. Ať už „sachr“, tedy slavný Sachrův dort z čokolády a meruňkové marmelády, ples v Opeře či světoznámou Španělskou dvorní jízdárnu, paní Gürtlerová všechny tyto rakouské ikony s něhou, ale do detailu modernizovala.

Píše se rok 1990, Elisabethin, tehdy již bývalý manžel a dědic hotelu Sacher Peter Gürtler si bere život a v závěti přenechává – k naprostému překvapení půlky Vídně – vedení hotelu Sacher své manželce a matce jeho neplnoletých dětí. Elisabeth Gürtlerová se přes noc stává vládkyní nad nejznámějším hotelem v metropoli na Dunaji. Hotel, který ve Vídni láskyplně nazývají „Das Sacher“, patří k městu jako Opera, lipicáni nebo Prátr. V 70. letech byl dokonce dějištěm televizního seriálu. Matka dvou dětí tedy nezdědila zrovna jednoduchý úkol.

Hotel jsem já

Studovaná inženýrka ekonomie má smysl pro byznys v genech. Dcera obilného barona a významného dovozce se před svým sňatkem a po rozvodu starala o rakouskou distribuci čokolády Lindt či polévek Campbell. V rodinném hotelu v tyrolském Seefeldu sbírala zkušenosti s nadstandardní péčí o hosty.

Za nové vládkyně hotelu Sacher nastala éra jemné modernizace. Vize Elisabeth Gürtlerové byla jasná: lehce zastaralý hotel se má opět stát jasnou jedničkou. Hotel jsem já, prohlásila kdysi Anna Sacher, vdova po jeho zakladateli a žena, za které hotel zažil svou první zlatou éru. Ale na Elisabeth Gürtlerovou to sedí neméně. Postupně ho opravila, rozšířila o sousední budovy a nechala nově zařídit pokoje: plyšový styl vídeňského bulváru Ringstrasse nahradila decentní, Anglií inspirovaná elegance. Elisabeth Gürtlerová ví, že jen z tradice se žít nedá: „Pokud chcete, aby starobylé, tradiční a vzácné věci byly přijatelné i v dnešní době, musíte s nimi pracovat tak, aby odpovídaly požadavkům dnešní doby a navrch ještě byly zajímavé.“

Hotel Sacher je nejlepším příkladem její filozofie. Na první pohled se zdá, že se od dob Franze Josefa a Sissi vlastně nic nezměnilo, ale na druhý poznáte, že budova jednoznačně přistála v 21. století. V lobby najdete – mezi desítkami fotek urozených štamgastů z minulých desetiletí – i ceduli, která hosty diskrétně upozorňuje na možnost sledování zápasu fotbalového Eura v jednom ze salonů v přízemí. Za dřevěným obkladem se hotelem táhnou optické kabely a hotelový magazín hostům slibuje rychlost připojení 100 megabitů za vteřinu.

Elisabeth GürtlerováElisabeth Gürtlerová | Christian Wind

A pak je tu ten přeslavný dort. Konzumován může být externě i interně, v hotelovém spa jako zábal ze sachr čokolády či v kavárně u kávy. V restauraci Anna Sacher, pojmenované po legendární majitelce hotelu z dob monarchie, máte dojem, že se sama Anna Sacher teprve před chvilkou zvedla ze zeleného plyšového křesla. Ta jsou ale úplně nově vyrobená, protože ta původní byla podle Elisabeth Gürtlerové prostě strašně nepohodlná. „Umím věci delegovat. Detaily se zabývám, jen když si všimnu, že nefungují.“ Není tedy divu, že Elisabeth Gürtlerová je pro mnoho Vídeňanů a Vídeňanek jakousi Annou Sacher přelomu 21. století.

„Její osoba je jasně identifikována s hotelem, je jeho vůdčí osobností,“ říká vídeňský podnikatel se šperky Friedrich Wille, jehož rodina je od dob první republiky v hotelu Sacher stálým hostem. „Udělala z hotelu znovu to, co jsme si my Vídeňané přáli. Nejen díky jejímu charismatu se hotel Sacher stal ambasadorem Vídně. Představuje eleganci, luxus a klasiku. Odráží jak tradiční vídeňské hodnoty, tak současného ducha doby. Nalézt mezi nimi rovnováhu je skutečné umění a paní Gürtlerová ho ovládá znamenitě.“

V Opeře!

Čtyři roky poté, co Elisabeth Gürtlerová převzala vedení hotelu, získává ocenění Veuve Clicquot Award za podnikatelku roku. Paní hoteliérky si všímá Vídeňská hospodářská komora, jmenuje ji viceprezidentkou a šarmantní Vídeňanku posílá jako vedoucí obchodních delegací kolem světa. Při jednom z letů se členy spolkové vlády do Pekingu sedí Elisabeth Gürtlerová vedle tehdejšího ředitele Vídeňské státní opery Ioana Holendera. Vyměňují si své vize a rumunský kulturní manažer jí okamžitě nabídne post organizátorky Plesu v Opeře. „Chtěl podnikatelku, ne nějakou dobře vypadající slečinku ze společnosti,“ podotýká trochu provokativně Elisabeth Gürtlerová.

Holender věděl, že se Ples v Opeře musí zbavit image bláznivé společenské akce. Ples se musí stát důležitým zdrojem příjmů pro Státní operu a ředitel dlouze hledal někoho se smyslem pro byznys a dobrými kontakty na případné sponzory. Elisabeth Gürtlerová nabídku nadšeně přijímá, i když za svou práci nezíská nic víc než velkorysou náhradu výloh. Netuší však, že její plesová premiéra bude narušena mezinárodní politikou. V roce 2000 odsouhlasily státy EU kvůli nové, pravicové rakouské vládě se stranou Jörga Haidera sankce proti Rakousku. Významní hosté ruší svou účast na plese. Elisabeth Gürtlerová však zůstává profesionální a šarmantní, i když její tehdejší přítel, herec a sociální demokrat Helmut Lohner ples přirovná k apokalyptickému mistrovském dílu spisovatele Karla Krause Poslední dnové lidstva.

Hotel SacherHotel Sacher | Profimedia.cz

Elisabeth Gürtlerová bojuje dál, jak říká, „ne pomocí hlasitých zbraní a tvrdostí, ale pomocí kontinuity“. Jak Opera, tak hotel Sacher z jejího nasazení profitují: U Plesu v Opeře dnes platí pravidlo „vidět a být viděn“, a kdo si na své image nechává opravdu záležet, ten musí před plesem na večeři hned vedle do hotelu Sacher. „Ten večer jsme servírovali 700 až 800 jídel,“ vzpomíná. Sytí a spokojení odcházejí hosté do Státní opery, zamořené květinami, kde se stávají svědky její vize: Ples v Opeře nově definuje jako ples umělců a večer zahajuje estrádou pěvců a tanečníků. A mění způsob sponzorování, kdo chce večer trávit v prestižní lóži, musí nechat na konto Státní opery přistát velkorysý dar.

Osm let (od roku 2000 do roku 2007) pořádá Elisabeth Gürtlerová Ples v Opeře, hlavní společenskou událost v Rakousku. Svůj odchod vysvětluje tím, že již nemá čerstvé nápady, a snahou vždy v životě vědět, kdy přestat. Mimoto nemá zrovna nejlepší vztah s ředitelem Státní opery, který má pověst rozmarného impresária a postupně jí komplikuje práci. Když se zamyslí nad rozpory s ním, zůstává diplomatická, konstatuje jen: „Nebylo to jednoduché.“

Místo toho přebírá v roce 2007 legendární Španělskou dvorní jízdárnu ve Vídni. Tato instituce bojuje od doby, kdy byla vyjmutá z veřejné správy, s velkými finančními problémy. Elisabeth Gürtlerová, která sama byla mnoho let závodní jezdkyní, se této výzvy nebojí. Se svým spolujednatelem Erwinem Klissenbauerem se vrhne na těžký úkol, jet s těžce zadluženou institucí cvalem směrem do černých čísel. A to se povede. Elisabeth Gürtlerová mimo jiné nastoluje novou marketingovou strategii, osekává privilegia a zavádí letní ples „Fete Impériale“, pro jehož účel přemění jezdeckou halu v Hofburgu v plesový sál pro vídeňskou high society – vše pro dobro lipicánů. Ti se mezitím mohou radovat z jezdkyň, protože Elisabeth Gürtlerová v roce 2008 pohřbí čtyři sta let trvající tradici a do sedla pouští nově i mladé slečny. Ne v první řadě z feministického přesvědčení, ale proto, že ví, že Španělská dvorní jízdárna nesmí být poslední vídeňskou institucí, která se schovává před současností. „Ženy dnes pilotují letadla a hrají ve Vídeňských filharmonicích. Instituce, která jako poslední bude bránit ženám ke vstupu, to odskáče kritikou.“

Kromě toho jízdárna z této rovnoprávnosti jednoznačně profituje. „Ženy jsou výborné jezdkyně, pro koně mají skvělý cit. V drezuře vyhrávají většinu velkých turnajů. Pokud chce mít jízdárna nejlepší jezdce, nesmí se zamykat před ženami,“ tvrdí.

Naplno, anebo vůbec

Letos předala otěže skupiny Sacher. Hotel ve Vídni je nyní pod vedením její dcery Alexandry a zetě Matthiase Winklera. Salcburský hotel Sacher vede její syn Georg. Zdá se ale, že trojnásobná babička pracuje stejně intenzivně jako dřív a ani úmrtí jejího životního partnera Helmutha Lohnera v roce 2015 ji nezbrzdilo. V okamžiku, kdy jiní uvažují o klidném odpočinku, ona sedí v představenstvech, křtí výletní lodě na Dunaji a revitalizuje rodinný hotel Astoria v Tyrolsku. Přitom doslova září proslulým nadšením, když vypráví o svém nejnovějším projektu a když na svém iPhonu, zdobeném kamínky Swarovski, ukazuje fotky a stavební plány venkovního „vodního parku“. Je si vědoma toho, že v podstatě pracuje nonstop. „Dvakrát až třikrát týdně cestuji z Vídně do Tyrolska, pět set kilometrů jedna cesta.“ Jízdy vlakem do Tyrolska a zpět nevyužívá pro spánek, ale pro čtení a psaní e-mailů. Nelže tedy, když říká, že čas je pro ni nejluxusnějším zbožím. „Často si říkám, že mám tak krásnou zahradu, že bych v ní chtěla zůstat, ale nemám čas si ji užít.“

Anna Sacher (1859–1930)

Tato žena pocházela z rodiny řezníka, ovšem v šestnácti letech se provdala za zakladatele hotelu Sacher Eduarda Sachera. Měli spolu tři děti, Annu, Fanny a Eduarda. Když v roce 1892 Anna Sacher ovdověla, sama se ujala vedení celého hotelu a získala mu slávu a prestiž. Jak prohlásila: Das Hotel bin ich!

Anna SacherAnna Sacher | Profimedia.cz

Po Vídni byla známá výstředností, známostmi s mnoha umělci, dlouhými černými šaty, ráznou velitelskou povahou a všudypřítomnými francouzskými buldočky. Po první světové válce se hotelu přestalo dařit, Anna odmítala ubytovat neurozené hosty, zatímco v hotelu nechávala bydlet zchudlou aristokracii na dluh. Dnes se po ní jmenuje restaurace v hotelu Sacher.

O věci usiluje s trpělivou grácií, je to její strategie. „Nemám ráda slovo Ehrgeiz, německý výraz pro ambici, protože v sobě obsahuje slovo Geiz, tedy lakotu. Člověk má být sebevědomý, ale ne nátlakový, neměl by to přehánět. Když se totiž dostane do momentu, kdy už dokáže vidět jen dopředu a nikoli doleva ani doprava, ztratí okolí ze zřetele a nedokáže reagovat na kladné vlivy a vztahy. Když budu o něco usilovat a tvrdošíjně si za tím půjdu, může se stát, že opomenu jiné cesty, které mohou být lepší.“

Ovšem co nedokáže dokonale, to raději nedělá vůbec. Než převzala vedení hotelu Sacher, byla Elisabeth Gürtlerová vášnivou jezdkyní, umění drezury se učila od mistrů Španělské dvorní jízdárny. V roce 1979 dokonce vyhrála titul vicemistra Rakouska. „Když jsem s koňmi trénovala drezuru, po tréninku jsme se šli pomalu projít lesem, aby kůň slyšel ptáky a cítil, jak kolem vane vítr, aby viděl listí. To kůň potřebuje, aby zůstal při smyslech.“ Na profesionální jezdeckou kariéru však při vedení hotelu nebyl čas, a tak v roce 1990 odevzdala jezdeckou helmu a bičík. Sednout si na koně a jen tak pro radost vjet do západu slunce, to pro ni není. „Když víte, jak vypadá skutečně dobrá jízda na koni, dojdete k bodu, kdy si řeknete, že končíte, když fyzicky nejste schopni znovu dosáhnout té dokonalosti.“

Hotel Sacher

Syn vynálezce Sachertorte Franze Eduard Sacher si cukrářstvím vydělal kapitál a hned vedle Vídeňské státní opery založil roku 1876 proslulý Grand Hotel Sacher. Úspěšnou hoteliérkou se však stala jeho žena Anna po jeho skonu. Ze Sacheru se stal ve své době nejznámější hotel na světě, kde se ubytovávala aristokracie a diplomaté. V roce 1934, čtyři roky po smrti Anny, se však hotel dostal do takových dluhů, že jej odkoupila rodina Gürtlerů a založila firmu Eduard Sacher GmbH & Co OHG. Po druhé světové válce hotel načas obsadili Britové. Od roku 1990 po sebevraždě Petera Gürtlera přechází hotel na jeho bývalou manželku a nezletilé děti. Před deseti lety na střeše hotelu nechala Elisabeth Gürtlerová postavit zvláštní patro pro lázeňství a wellness. Každý den se v hotelu Sacher upeče na 900 slavných dortů, které se servírují ve zdejší vyhlášené kavárně.

Hotel SacherHotel Sacher | Profimedia.cz

Mezi slavné obyvatele hotelu Sacher patří král Eduard VIII., královna Alžběta II. a princ Philip, monacký princ Rainier III. a Grace Kellyová, prezident John F. Kennedy, Herbert von Karajan, Leonard Bernstein a v roce 1969 i John Lennon a Yoko Ono.