Sestupuji po schodech do suterénu oprýskaného činžáku v centru Tbilisi. Po obou stranách bytelných dveří někdejšího protileteckého krytu jsou nasvícené vitríny se šperky. Ostré bodové světlo v přítmí sklepa jejich lesk umocňuje. Dílna Mamuky Čochonelidzeho, ve které vzniká starobylou technologií proslulý přihrádkový (jinak také sklípkový, buňkový – pozn. red.) email, má velikost školní třídy. Zlatníci v ní pracují podle zásad středověkých mistrů a garantují kvalitu. Přihrádkový email je díky lidem jako on opět nejosobitějším projevem současného gruzínského umění. Ve Tbilisi je takových dílen okolo deseti.
Před třinácti lety obcházel s obdobně zapálenými nadšenci muzea a pečlivě studoval dochované exempláře. Všímal si jejich tvarů, zkoumal, jaké pigmenty středověcí mistři do skelné pasty přidávali nebo jak vedli zlaté či stříbrné žilkování. A když v roce 2001 ve Tbilisi vznikla emailérská škola, kde začala vyučovat hrstka mistrů výroby přihrádkového emailu, kteří v době totalitního režimu tvořili v přísném utajení, Mamuka neváhal ani vteřinu a do kurzů se přihlásil. „Koncem 90. let nás bylo jen pár. Snažili jsme se staré řemeslo vzkřísit a postupovali jsme cestou pokusů a omylů,“ vzpomíná na své začátky Mamuka Čochonelidze.
Mistři mnoha umění
Jeho kolegyně Daridžan s chirurgickou přesností klade pinzetou zlatou nitku do jakési miniaturní vaničky ze zlatého plechu ve tvaru kříže, aby vytvořila další přihrádku. Zlatými nitkami postupně rozparceluje vnitřní prostor kříže na miniaturní sklípky, do kterých dá sklovitou pastu – roztok chemikálie a minerálů smíchaný v různém poměru, tak aby po vypálení v peci získala požadovanou barvu a průhlednost.
Kromě ní tu pracují další tři ženy a jeden muž. Jedna z nich otevírá elektrickou pec připomínající kuchyňskou troubu a Daridžan do ní vkládá přívěsek ve tvaru kříže. „I když mám na papíře předlohu, musím mít přesnou představu toho, co chci vyrobit. Týká se to i barev emailu. Barva roztoku neodpovídá konečné podobě po výpalu. Například mléčná barva se vypálením změní v karmínovou,“ vysvětluje Daridžan, když z pece vyndává kleštěmi plech se šperkem. Dnes už potřetí. Právě vrstvením sklovité pasty se totiž vytváří neopakovatelný vzhled přihrádkového emailu. Zlaté nitky představují pomyslné tahy perem, kterými zlatník kouzlí tvary zobrazovaných předmětů – rostlin, světců nebo krajin.
„Pro perfektní výsledek je potřeba vypalovat několikrát za sebou. Nakonec se výrobek leští. Vyrábím kopii nálezů z desátého století našeho letopočtu,“ prozrazuje půvabná černovláska.
Přihrádkový email je výsledkem složitého technologického procesu, který se nezměnil od pozdní antiky, kdy se na území Gruzie poprvé objevuje. Vyžaduje komplexní znalost z mnoha oborů. Emailéři jsou proto zároveň trochu chemici, zlatníci a samozřejmě znalci středověkého výtvarného umění „Ten, kdo výrobu přihrádkového emailu myslí vážně, měl by něco vědět nejen o ikonografii, ale i o středověkém gruzínském ornamentu. Jen zlatník, který význam ornamentů zná, může vytvořit esteticky dokonalé dílo,“ říká Daridžan.
V minulosti symboliku ornamentů brali Gruzíni velmi vážně. Každý prvek měl svůj význam. Lidé věřili, že určitý ornament ochrání toho, kdo jej nosí vyšitý na oděvu či ve formě šperku, od nejrůznějších problémů jako třeba nočních můr nebo depresí. Tato pověrčivost ve společnosti přetrvává dodnes.
Šperky hodné králů
Ve východní Evropě vznikla na základě pozdně antické tradice tři významná centra výroby emailu – byzantské, ruské a gruzínské. Podle toho, jakým způsobem je na kovový (ve středověku nejčastěji na zlatý nebo stříbrný povrch) nanášena sklovitá pasta, se email dělí na přihrádkový, průsvitný a jamkový. Gruzínští mistři prosluli přihrádkovým emailem.
První takové emaily se na území dnešní Gruzie objevily už v 2. století n. l. Emailérství se začalo na území Gruzie plně rozvíjet v 8. století pod byzantským vlivem. Gruzínští emailéři záhy vytvořili vlastní osobitý styl, kterým se jejich přihrádkový email od byzantského liší: je expresivnější, převládá v něm jasná barevnost a světlé kontrasty. Charakteristické jsou syté odstíny modré, zelené, hnědé a vínové barvy. Jiné by totiž nevynikly v šeru středověkých kostelů, pro které byly středověké práce emailérů určeny především.
V době rozkvětu gruzínského emailérství, v 10. až 13. století, získala technika přihrádkového emailu na pověstné jemnosti. Zlaté přihrádky dostaly pravidelnost a působily delikátněji. Gruzie tehdy zažívala nebývalý kulturní, ekonomický, ale i politický rozmach. Na počátku 13. století sahala od Černého ke Kaspickému moři a byla velmocí Blízkého východu. Udržovala čilé styky se západní Evropou i s Orientem.
Znovuzrození gruzínského emailérství přišlo až na konci 20. stol. První pokusy oživit znalost tohoto umění jsou však doložené už ve 40. letech 20. stol., kdy se hrstka nadšenců pokusila v přísném utajení začít znovu vyrábět gruzínský přihrádkový email. Sovětské úřady tyto pokusy přísně potíraly jako nežádoucí projev individualismu.
Na jednom z pracovních stolů v dílně Mamuky Čochonelidzeho leží vedle lékovek s pigmenty a chemikáliemi moderní vydání eposu Muž v tygří kůži, kterou nejpozději na počátku 13. století napsal „gruzínský Homér“ Šota Rustaveli. Autorkou ilustrací je současná gruzínská výtvarnice Rusudan Petviašvili. Její perokresby jsou pro inspiraci emailérů při tvorbě originálních šperků jako stvořené. Gruzínští mistři zkrátka vědí, jak skloubit středověké a moderní umění: starý národní epos oblékají do moderního hávu.
Pouzdro pro ikonu
Gruzínský středověký email se zpočátku omezoval výhradně na církevní motivy a byl součástí bohatě zdobených oltářů a ikon provedených těmi nejlepšími zlatníky své doby. Klenotníci vyráběli drobné ikony, medailony, které sloužily k výzdobě křížů a ikon. Nejčastějšími motivy byla Bohorodička, svatý Jiří a apoštolové. Gruzie je jednou z nejstarších křesťanských zemí světa. Křesťanství v ní bylo uznáno za státní náboženství už v první čtvrtině 4. století.
Doslova muzeem gruzínského přihrádkového emailu je Chachulský triptych s emailovou ikonou Panny Marie. Vznikl na počátku 12. stol. v západogruzínském klášteře Gelati. Je to honosné pouzdro o rozměrech 1,5 x 2 m pro uctívanou ikonu Bohorodičky velkou 40 x 50 cm. Schránka je pokryta tepanými zlatými či pozlacenými plechy se vsazenými drahokamy a miniaturami sklípkových emailů různého stáří i původu. Většina z přibližně stovky emailů je gruzínského původu (pocházejí ze 7. až 11. stol.) a malá část pochází z Byzance. Zatímco schránka se dochovala celá, z největší emailové ikony, která vznikla v 10. stol. v klášteře v Chachuli, zbyly jen fragmenty.
Článek vyšel v časopisu Lidé a Země
