Postupem času pak začali využívat řady progresivních a art rockových postupů, což jim spolu s komponováním táhlých šesti- a víceminutových skladeb vyneslo přezdívku Pink Floyd black metalu. Novinka RIITIIR, odkazující k mystickým rituálům člověka a přírody, je vybroušeným drahokamem této cesty, velkolepým a moderním návratem do psychedelických sedmdesátých let.
Především se i přes razanci a agresivitu některých pasáží ukazuje, že Enslaved zůstávají v tvrdé hudbě světlou výjimkou, která ještě zvládne napsat v dobrém slova smyslu velké melodie (Metallica to již dávno není, stále se to však daří kanadskému mágovi Devinu Townsendovi). Ty vyniknou zejména při struktuře písní Enslaved, které staví na častém opakování jednoho motivu. Více než kdy dříve se ke slovu dostanou sborové vokály tvořící protiváhu ofenzivního hlasu Grutle Kjellsona.
O krok slyšitelně poskočila i produkce a mix. Ty dostal opět na starost Jens Bogren ze švédských Fascination Street studios. Zatímco zvuk předchozích alb Vertebrae či Axioma je přece jen trochu plošší a „ořezaný“, na RIITIIR konečně vše sedí, jak má.
Byť Enslaved pořád staví na metalovém základu, retro atmosféra, folklorní nádech a svým způsobem popové melodie dávají norským muzikantům punc výjimečnosti a stále vzácnějšího uměleckého hledání. I po více než dvaceti letech v sekci tvrdého rocku jsou Enslaved sázka na jistotu. Stále se vyvíjejí a dokážou se vydělit z mainstreamového proudu metalových kapel a učinit se tak zajímavými i pro nemetalové publikum. Dobrá práce.
Enslaved: RIITIIR Vydavatel: Indie/Nuclear Blast, 2012 Hodnocení: 70 %
