Evropou by opět mohl pobíhat pratur. Vědci oživují 400 let vyhynulé zvíře

Pratur

Pratur Zdroj: eurowildlife.org

Genetici finišují v práci na návratu obřího evropského sudokopytníka, který vyhynul v roce 1627.

Pro naše pravěké předky byl impozantním, dva metry vysokým a tunu vážícím protivníkem, na jehož skolení bylo zapotřebí několika statných lovců. Řeč je o aurochovi, v Česku známém jako pratur. Obří předchůdce dnešního skotu a přímý pamětník dob, kdy se lidé v Evropě živili jen lovem a sběrem, přežíval od 13. století už jen v oblasti Velkopolska, v roce 1627 pak uhynul jeho poslední kus na statku nedaleko Varšavy.

„Vyšlechtili jsme jedince, kteří mají doposud nejvyšší podíl manifestovaných genů pratura,“ oznámil nedávno profesor Donato Matassino. Ten vede Operaci Taurus, projekt, který se od roku 2009 snaží selektivním zpětným šlechtěním vybraných jedinců přivést právě pratura zpět k životu. „Asi nikdy se nedostaneme ke stoprocentní shodě, ale velmi se k ní blížíme,“ dodal s tím, že dříve než v roce 2025 se tak však nestane.

Operace Taurus v rámci projektu vypuštění divé zvěře na starý kontinent slaví dílčí úspěchy, které jsou vidět i v Česku. V říjnu roku 2015 totiž bylo malé stádo zpětně šlechtěného pratura vypuštěno do přírodní rezervace v Milovicích. V Česku našel svůj domov také dobytek takzvaného Heckova skotu, a to v zooparku Chomutov a v oboře u obce Křišťanov na Prachaticku. Heckův skot má zbarvení a tvar rohů blízké původnímu praturovi, je však o něco drobnější, má slabší rohy,  jeho chování však bylo agresivnější než praturovo.

"Takzvaný Heckův skot se přestal používat právě proto, že se u něj objevily projevy agresivity. (Do šlechtění se v minulosti zřejmě zapojila i plemena španělského bojového skotu). Právě agresivita a špatná podobnost s původním praturem vedla k před několika lety k zahájení zpětného šlechtění  pratura holandskými vědci od nuly, bez použití Heckova skotu," vysvětlil pro E15 Dalibor Dostál z projektu Česká krajina.

Vědci předpokládají, že po dosažení cíle ve zpětném šlechtění by měla být zvířata uznána jako volně žijící a následně by měla být vypouštěna do volné přírody. Otázkou zůstává, zda je člověk opět nevyloví.