Exoti v regionu: leguán hřeší šunkou, papoušek mate policisty
Mostecko / Místo po deštném pralese pobíhá Mazlík po domě v Litvínově. Mazlík je leguán zelený, měří metr čtyřicet a miluje šunku, stejně jako drbání pod bradou. Netradičního mazlíčka si domů přinesl František Nikola před čtyřmi lety. A není jediný, kdo na Mostecku chová méně obvyklé zvíře. Lamy či pavouci mají domov i na severu.
Hřeší jídlem
Leguán zelený je v českých zeměpisných podmínkách exotem, od lidí se ale učí rychle. Hlavně zlozvyky. „Má nejraději to, co nesmí,“ přitakává František Nikola. Zakázanou laskominou je šunkový salám nebo vařené těstoviny. „Slané mu chutná, jenže on sůl nestráví. Aby se jí zbavil, prská. To má pak stěnu terárka zaplivanou,“ dodává jeho žena Jaroslava.
Terárium neláká pozornost jen svým obyvatelem, ale i vybavením. Místo na obvyklé košaté větvi se Mazlík pod lampou vyhřívá na dvou čalouněných židlích. „Byl nemocný, když seděl na větvi, tlačilo ho břicho. Stále lezl v kuchyni na židli. Museli jsme mu dát dvě do terária. Když se uzdravil, dali jsme zpět větev, ale on se odmítal židlí vzdát,“ směje se Jaroslava. Ke stolu si tak rodina se dvěma dětmi musela pořídit židle nové.
Lama zastavuje dopravu
Pozornost během pár vteřin upoutají v Hoře Svaté Kateřiny lamy. Místostarosta Petr Pakosta má nyní tři. V lednu se totiž narodilo mládě. „Nedávám jim jména. Kdyby se něco stalo, bolí vás to mnohem víc, když odešel někdo, komu jste dali jméno,“ překvapuje Pakosta.
Lamy chová z jediného důvodu, má je rád. „Mazlí se, za rohlík udělají všechno,“ říká Pakosta. Lamy se pasou za jeho domem, samec rád odpočívá na hroudě hlíny hned u silnice. Řidiči, kteří vesnicí projíždějí poprvé, často zastavují a nevěřícně koukají na přežvykující zvíře. Nezvanou návštěvu ale samec rychle odežene.
„On se snaží vetřelce vystrkat svým tělem, samička má ještě větší ochranitelský pud. Plive, poprvé schytala spršku slin moje žena,“ vzpomíná místostarosta.
Papoušek coby houkačka
Kolemjdoucí v Mostě v domě kousek od knihovny baví i papoušek Artur. Na lidi píská a baví se tím, že se zastaví a hledají, kdo je to volá. Jakmile se znovu rozejdou, píská na ně zase. „Jednou, když přijeli k druhému domu policisté a vylezli z auta, začal na ně houkat. Napodobit policejní houkačku i sanitku umí skvěle. Policisté se hned otočili ke svému autu, aby se podívali, co se děje,“ vypráví Dana Bláhová a hned dodává další papouškovu specialitu, kterou plete lidi. „V létě, když je na balkoně, křičí Veselé Vánoce!“
Rozruch způsobil Artur ve svém novém domově hned od začátku. Jako mládě byl tak divoký, že se ho všichni báli. „Vezli jsme ho ke krotiteli papoušků. Když jsme ho po týdnu přivezli zpět, přítel si ho dokonce posadil na ruku. A Artur se do něj zamiloval,“ podotýká Bláhová. V přírodě papoušci vyjadřují náklonnost k samičce tím, že před ní vyvrhují potravu. Dělá to i Artur. Jenže před Františkem Vejstrkem.
Precizní lovci
Sklípkani sice nepatří mezi domácí zvířata, se kterými by se jejich majitel mazlil, Jiří Jurzcak z Litvínova je ale doma má. Jednou z mála podmínek pro chovatele je, že se jich nesmí štítit. „Když mi bylo sedmnáct, uviděl jsem prvního sklípkana u svého kamaráda. Zaujal mě jeho způsob lovu, který je velmi rychlý a precizní,“ vysvětluje Jiří Jurzcak. Dospělé jedince krmí myšmi, případně jejich holátky.
Dnes už jich má několik, musel ale vyřešit jeden nemalý problém. „Reakce návštěv je různá. Především to ale každému nedá a chtějí si je prohlédnout zblízka,“ vypráví Jurzcak. Proti sklípkanům byla Jurzcakova přítelkyně. „Dala mi vybrat: Buď já nebo pavouci,“ vzpomíná chovatel. Terária proto přemístil na méně viditelné místo. Někteří se ale jeho přítelkyni nemohou divit, zvláště po příhodě, kdy se Jurczak probudil a uviděl svého miláčka na zdi. „Rychle jsem ho musel chytit a dát do jiného terárka, než se přítelkyně probudí. Vtip byl v tom, že ta zeď byla u postele a sklípkan koukal na ni,“ dodává mladík.
Šelmy ve školce
Díky Jaroslavu Kaňovi ze Žatecka znají děti ve školkách na Mostecku i mimo kraj živého tygra usurijského. Tygr Čiko, lev Leon, dva karpatští hnědí medvědi Uta a Blesk a syrský medvěd Jerry jsou také hvězdami filmů a reklam.
Kaňovi miláčci jsou zvyklí na obecenstvo. Vzájemný respekt lidí a šelem je však nezbytný. „Leona jsme měli dva roky doma, ale to byl malý. Zahrávat si je zbytečné. Kdysi mě medvěd pokousal, ale mohla za to moje frajeřina,“ říká Kaňa.
Šelmy chová pětadvacet let a sjezdil s nimi kus světa. „Je to moje práce a splněný sen. A starají se mi o zážitky. Třeba při natáčení pohádky Náhrdelník mě namaskovali tak, že se medvěd lekl, vyběhl a já ho honil mezi turisty na Kampě,“ směje se Kaňa. Stejně jako jiná zvířata i Kaňovi mazlíčci umí hřešit. „Všichni zbožňují šlehačku ve spreji, ale jen jednu značku,“ upřesňuje Kaňa.
