Expedice odpočívá po dvou náročných vynáškách

Expedice Double Gasherbrum má za sebou dvě náročné vynášky, díky kterým postavila dva výškové tábory C1 a C2. Druhý z nich už je hodně vysoko. Nachází se v nadmořské výšce 6400 metrů.
„Ahoj doma. Tak jsme se všichni ve zdraví vrátili ze druhé vynášky a třídenního čundru ze stěny Gasherbrumu. Podařilo se nám společně postavit dva výškové tábory a nabrat solidní aklimatizaci tak potřebnou pro další postup,“ popisuje program posledních dnů Uher.
Členové expedice vyrazili na vynášky v brzkých ranních hodinách. „Budíček ve čtyři ráno, rychle polívka, každý jedno volské oko s čapkou (čapati, pákistánská amoleta z mouky), nabrat vodu do termosek a může se vyrazit na galeje. Je dobré si přivstát, protože jak se do ledopadu opře polední slunce zabiják, změní se ledovec v nesnesitelnou výheň, kde je na slunci i přes 40 stupňů a začnete se potit a s každym krokem se začnete propadat někdy i více jak po kolena,“ upozorňuje devětatřicetiletý frýdecko-místecký rodák.
Horolezci s sebou nosí neustále i opalovací krém, aby se nespálili.
„Co není zakryté šátkem nebo ošetřené 50UV krémem, spálí se tak, že pak člověk vypadá jako černošský saxofonista se smyslně napuchlým spodním rtem,“ vyruje před ostrým sluncem Uher.
Po zhruba sedmi a půl hodinách tvrdé dřiny se horolezci prodrali rozbitým ledovcem na pláň pod stěnu Gasherbrum II do výšky 5900 metrů.
„Rychle jsme postavili první výškový tábor C1 se dvěma stany Husky. Rychle jsme se schovali před vražedným sluncem. Ovšem za pár hodin se teplota prudce sníží a je třeba vytáhnout teplé péřové věci. Rozdíl teplot mezi poledním žárem a nočním mrazem je více než 50°C,“ uvádí horolezec z Frýdku-Místku.
Hned další ráno horolezci nelení a vyrážejí dál, aby postavili druhý výškový tábor.
„Problém začíná ve výšce 6000 metrů, kde se cesta začíná prudce zvedat a je třeba lézt strmě vzhůru s mizerným samojištěním. Bohužel chybějící fixy prudké spodní pasáže učinily stop pro Martina a Standu, kteří nejsou zvyklí pohybovat se po předních hrotech maček a spoléhat se pouze na svůj cepín. Rozdělili jsme si jídlo a vybavení. Kluci se vrátili do C1 a my s Radkem a Miskou jsme pokračovali dál na vrchol ostré skalní římsy, kde jsme postavili ve výšce 6400 metrů další výškový tábor s jedním trpjmístným stanem. Cesta do C2 byla zdlouhavá a těžký batoh se dost pronesl. Patnáct až dvacet kroků střídají dlouhé chvilky, kdy člověk lape po dechu, ale kdo věří, že to utrpení jednou skončí, většinou se dočká!,“ popisuje Uher atmosféru v pohoří Karákoram.
Na tak vysokou nadmořskou výšku si horolezci hned nezvyknou. Proto hlavně první noc bývá hodně krušná.
„První noc v takové výšce se bohužel neobejde bez průvodních komplikací jako je silná migréna a nechutenství. Je problém do sebe cokoli dostat a udžet v žaludku, a ikdyž si člověk vezme dva brufeny proti bolesti, neustále cítí každý úder svého srdce a jakýkoli prudší pohyb těla je zaplacen silnými výstřely ve spánkove oblasti hlavy. Tomuhle šílenému stavu se říká aklimatizace. Jako nejmladší boys jsem musel ležet uprostřed a jedna noc v takové výšce stála za nic. Musíte hodně pít tekutiny a neustále vás to nutí na močení, protože jsme ve stanu tři, tak by jsme museli neustále vycházet ven a rušit ostatní. Proto ve výškovém stanu funguje zařízení, kterému se říká čůrací láhev, do ní se močí v leže tak, aby se nemuselo opouštet stan a tekutina se pak vylévá v jednom z rohů stanu v předsínce, kde se nevaří,“ vysvětluje Uher.
Po tak náročné dřině se každý horolezec těší, až sestoupí do Base Campu, kde si alespoň trochu odpočne, pořádně se nají a umyje.
„Takhle přetrpíte noc a čekáte, až bude ráno a budete moct začít sestupovat dolů. Nejprve do C1 a pak až do základního tábora. Celou dobu se jen těšíte na to, jak si v BC dáte teplou polívku, špagety a normální jídlo. Umyjete své páchnoucí tělo a vyčistíte si zuby a uděláte ze sebe opět normálního člověka. Sestup s prázdným batohem trval něco kolem pěti hodin a v jedenáct jsme byli zpátky dole. V BC mezitím přibyly další dvě expedice a poloopuštěné místo na ledovci se začíná solidně zaplňovat národnostmi z celého světa,“ loučí se Uher v mailu na nějakou dobu se Sedmičkou, která počínání celé výpravy neustále sleduje a bude čtenáře na svém webu o průběhu expedice i nadále informovat.