Cestování na delší vzdálenost není pro lidské tělo zrovna jednoduchý úkol. Jeho rychlost je velmi nízká, stejně tak i výdrž. Člověk si ale dokázal poradit a vymyslel efektivnější možnosti, jak se dostat z bodu A do bodu B za menší čas, tedy rychleji a s menší námahou.
Pokud pomineme jízdu na rychlém zvířeti, lze jistě za první vynález považovat například kolo. I to však má svá omezení, takže přišel ještě rychlejší dopravní prostředek – vlak nebo automobil. Rychlosti maximálně v oblasti několika málo stovek kilometrů za hodinu jsou však pro cestování napříč naší planetou nedostatečné, takže jsme se dočkali i dosud nejrychlejší možnosti přesunu – letadla.
I lety rychlostí nad 500 kilometrů za hodinu ale mohou trvat i půl dne nebo víc, což je v dnešní uspěchané a globalizované době nedostatečné. Řešením budoucnosti je možná ETT – Evacuated Tube Transport .
Magnetická levitace
Jedny z nejrychlejších vlaků na světě, takzvané Maglev (magnetická levitace) dosahují teoreticky rychlostí letadel. Rekord je zatím 581 km/h. Vlaky se díky elektromagnetům vznáší 5 až 10 cm nad povrchem dráhy a jediným odporem, který jim brání dosáhnout ještě vyšší rychlosti, je vzduch.
Spotřeba energie při magnetické levitaci je přitom velmi nízká, až několikanásobně menší než u automobilu nebo vlaku. Systém navíc negeneruje žádné zplodiny. V několika zemích kratší dráhy na tomto principu fungují, ale i když je cena za použití současných a dostupných technologií přijatelná, stejně tak údržba a provoz, mezi nezbytné náklady bohužel patří pokročilé a velké nadzemní koleje či podzemní tunely, které musí navíc vyrovnávat sebemenší změny výšky.
Pod zemí a ve vakuu
Projekt ETT – Evacuated Tube Transport má za cíl stavbu speciálních trubic, ze kterých je odsán vzduch a uvnitř je tak naprosté vakuum. Těmito trubicemi by měly cestovat kapsle o průměru 1,5 metru, velikosti přibližně menšího auta a hmotnosti pouze 183 kg. Uvnitř by měl být dostatek místa asi pro šest pasažérů nebo 367 kg nákladu. S nízkou hmotností a malým průměrem přichází i výrazné úspory ve výstavbě takového tunelu, stejně tak i samotné kapsle.
Díky vakuu je v plánu i výrazně vyšší rychlost než u vlaků ve vzduchu. Kapsle by se v trubici mohla pohybovat až neuvěřitelnou rychlostí dosahující k 6 500 km/h. Zrychlování i zpomalování by přitom bylo zcela plynulé, pasažéři by nepocítili větší zrychlení než 1G. Podívejte se na video.
Náklady na vlakovou dopravu jsou vysoké, musí se počítat s vysokými hmotnostmi, zařízení se navíc rychle poškozují a opotřebovávají. Cestování je také velmi ovlivňováno počasím, což se samozřejmě dá říci například i o letadlech. Hrozí i kolize na trati, což zvyšuje případné teoretické nebezpečí pro pasažéry.
ETT se chlubí velmi nízkými náklady na výstavbu, dle tvrzení jsou desetinové oproti vysokorychlostní kolejové trati. Oproti rychlostní dálnici by měla být cena výstavby čtvrtinová, přičemž kapacita tohoto systému přepravy až desetkrát větší. Dle informací dokáže dvojice vakuových trubic s tímto systémem nahradit 32 pruhů dálnic.
Tato tvrzení jsou pochopitelně zatím stále na papíře, to však neznamená, že by se nemohla v budoucnu uskutečnit. Nyní je plánu výstavba prvního prototypu kratší, několikakilometrové trasy. Společnost Evacuated Tube Transport Technologies je otevřená i ostatním výrobcům a nabízí licence pro své technologie. V současnosti ET3 prodalo již 184 licencí do celkem pěti zemí světa. Plánem je spojit tyto země obří sítí vakuových trubic.
Nízká cena s rychlým cestováním
I když je rychlost u současného systému ET3 jen kolem 600 km/h, u budoucí verze s rychlostí 6 500 km/h by bylo možné nasednout v New Yorku a za pouhé dvě hodiny vystoupit v Pekingu. Tento mezinárodní systém by však pochopitelně umožňoval i cenově přijatelnou přepravu zboží.
Dle odhadů by mělo jednomu pasažérovi na takovou cestu stačit přibližně sto dolarů, tedy kolem dvou tisíc korun. V případných začátcích ale takto nízké ceny určitě nelze očekávat, nicméně časem by mohly postupně klesnout možná ještě níž.
Propojená budoucnost
Systém má mnoho problémů, které je nutné dořešit. Například výškové výkyvy tratě nesmí být větší než jednotky milimetrů. Pokud bude vše řízeno počítačem, měl by systém být velmi bezpečný; dá se předpokládat, že bezpečnější než například u letadla.
Díky detekčním systémům by se totiž neměl vyskytnout žádný problém na trati, o kterém by se předem nevědělo. Problematické ale bude také vedení potrubí mnoha státy a samozřejmě také doba případné výstavby celosvětového systému.
Ale pokud jde o přesun na naší planetě, jedná se určitě o velmi bezpečný a efektivní způsob, lepší než letadla či raketoplány.
Podívejte se ještě na jedno video s prezentací budoucnosti cestování na Zemi:
