Island je vzdálený od Ústí vzdušnou čarou přes pět tisíc kilometrů. Pro čtyřicetiletou matku byl Facebook jedinou možností, jak zůstat v kontaktu se svojí dcerou. „Odjela tam pracovat a čtvrt roku jsme si dopisovaly jen přes internet,“ říká Pavlína Vočková z Ústí. Aby měla o dceři alespoň nějaké zprávy, musela si na Facebooku založit profil. „Osobně mě Facebook příliš nenadchl. Připadá mi, že se na něm lidé duševně odhalují. Ale k dnešní mladé generaci to asi patří,“ míní Vočková.
Facebook zjednodušeně představuje internetovou knihu plnou stránek se vzkazy, obličeji, fotkami, komentáři nebo amatérskými videi, které do ní mohou vkládat registrovaní uživatelé. Původně vymysleli Facebook v roce 2002 studenti americké harvardské univerzity, aby si mohli posílat fotografie a vzkazy. Postupem času měli do Facebooku přístup všichni studenti univerzit ve Spojených státech. Rozmach nastal před třemi roky, kdy se Facebook rozšířil do celého světa. Kdo neměl Facebook, ten byl out neboli mimo.
Co Čech, to profil
„Všichni moji kamarádi na něm měli profil a trochu na jejich popud jsem si ho taky založil,“ svěřil se Petr Šír, který studuje na ústecké univerzitě. Podle něj je výhodou, že nemusí plýtvat peníze za mobilní zprávy SMS kamarádům. „Internet máme na kolejích zadarmo. Můžeme se tak snadno domluvit, kam si vyjdem na pivo,“ podotkl třiadvacetiletý student. Na Facebooku tráví podle jeho slov sedm dní v týdnu, každý den alespoň hodinu.
Pro některé lidi je Facebook i dobrým důvodem jak zahnat nudu. „Když děti usnou nebo mám chvilku volno, přihlásím se na něj i několikrát denně. Většinou si tam hraju nějakou hru, abych se odreagovala,“ přiznává Eva Kubcová z Ústí, která je na mateřské dovolené. Na Facebooku si našla své přátele, které zná ze všedního života. „Jako matka malých dětí už řeším jiné starosti než jít někam na akci. Ale na druhou stranu jsem nechtěla přijít o své známé,“ dodává osmadvacetiletá žena.
Kromě fotek jsou na Facebooku také skupiny uživatelů, kteří mezi sebou diskutují k různým tématům. Například nejpočetnější skupina s názvem V Ústí nácky nechceme! má téměř dva tisíce členů. „Většinou tam jsou články z novin, ale i to je dobře. Alespoň lidé vidí, že se dá proti neonacismu bojovat,“ uvedla jedna z uživatelek Facebooku Martina Pešková.
V ulicích chybí život
Janě Pecinové zase vadí, že v krajském městě chybí víc příležitostí pro společenský život. „Ústí mi připadá jako mrtvé město. O víkendu, kdy by to v ulicích mělo žít, tak jsou lidé doma nebo někde popíjí,“ sdělila dvaadvacetiletá studentka. Její slova potvrzuje také strana s diskusí na téma Co se dá v Ústí dělat? V komentářích stojí, že nic moc, jedině pít.
Oproti tomu na stránkách měst Děčín, Teplice nebo Litoměřice se obyvatelé o svých městech vyjadřují kladně. Dokonce by si život jinde neuměli představit. Podle Pavla Kouta z Litoměřic ale nelze brát některé hlášky vážně. „Litoměřice jsou malé město a všichni se znají. Kdyby někdo napsal, že život tu stojí za starou bačkoru, ostatní by hned věděli, o koho jde,“ prohlásil dvacetiletý mladík.
