Kdo se pravidelně přihlašuje na internetovou síť Facebook, ví, co měli jeho kamarádi k obědu, jak se vyspali, či kam se zrovna chystají. O takovou pozornost stojí i olomoucké hudební kluby, restaurace, galerie, sportovní centra i muzea. Mají své profily, na kterých lákají fanoušky.
Do Olomouce díky sociální síti proudí lidé z okolních krajů i zemí. „Je to ideální způsob, jak se zviditelnit. Máme na Facebooku přes tisícovku příznivců a všechny upozorňujeme na své akce. Vidí je i jejich internetoví přátelé napříč republikou,“ vysvětlil ředitel olomouckého aquaparku Dalibor Přikryl.
Parkoviště o víkendu pak zaplní auta se zlínskými, ostravskými nebo pardubickými značkami. Občas přijedou i Poláci nebo Slováci,“ dodal Přikryl.
Fanoušci ze zahraničí
Svůj profil na Facebooku má i Muzeum umění. Podle jeho mluvčího Petra Bielesze je to vhodný způsob, jak komunikovat s návštěvníky. „Utvrzuje mě v tom stále rostoucí počet fanoušků muzea. Hlásí se nám dokonce i lidé z Anglie nebo ze Spojených států amerických,“ libuje si Bielesz. Muzeum má nyní více než šest set internetových fanoušků.
Jak si v Olomouci užít noční život? Odpověď hledají nejen mladí Olomoučané také na internetové sociální síti. Mohou si vybrat, kam zajít v Olomouci do hospody, do kavárny nebo zjistí, co hrají v kině. A rovnou se můžou domluvit, s kým tam půjdou.
Například o legendárním S-Klubu vědí prostřednictvím Facebooku i cizinci. Stačí pár kliknutí myší. „Je to nejrychlejší a nejlacinější způsob, jak dát lidem vědět o nějakém večírku nebo party,“ podotkl produkční olomouckého klubu Jan Gottwald.
A propagace na populární internetové sociální síti bude nejspíš ještě přibývat. „Dnes se k němu hlásí čtyři sta milionů lidí na světě, v Česku přes milion. Každým dnem jich tu přibývá asi pět tisíc,“ uvedl marketingový odborník Robert Vlach. Facebook vznikl před šesti lety ve Spojených státech, nejprve jen jako studentská síť. V roce 2006 začal být přístupný pro všechny uživatele internetu a postupně si získal masivní oblibu.
Sloup Nejsvětější Trojice jako buddhistická svatyně? Průvodce klamou
Některé tištěné průvodce jsou plné chyb. Cizinci na ně ale většinou nepřijdou. Když vypukne léto, začne se Olomouc hemžit turisty. Nejčastěji míří na náměstí pod orlojem nebo ke katedrále svatého Václava a Arcidiecéznímu muzeu. Ti, co přijeli na vlastní pěst, vypadají zmoženě a v rukou třímají propagační tiskoviny nebo průvodce, které si založili na stránce Olomouc. Dozvědí se v nich nejrůznější zajímavosti o Olomouci i základní věci. Ale občas taky pěkné nesmysly.
Ve vedru na začátku prázdnin si turisté bedekry stíní oči, aby mohli zvednout zrak k figurkám, co se točí jako na kolotoči, nebo do úžasné stometrové výše nejvyšší věže na Václavském náměstí.
Ti, co vystoupili z klimatizovaného autobusu, většinou jen poslouchají někoho, kdo nad sebou nese složený deštník. Aby všichni věděli, kde živý průvodce zrovna je.
Pěkný orloj i město
Je poledne a pod orlojem plno. „Yeah, orloj je fajn. Ten pražský je asi starší, ale tenhle je roztomilejší. Olomúk je opravdu hezké město. Doporučil nám je jeden známý,“ vysvětluje Carl Anders, který se vydal na cesty od Seattlu v americkém státě Washington. Do Olomouce přijeli s manželkou Sylvií jen na otočku z Prahy vlakem. Baví je objevovat i něco jiného než pouze hlavní město.
Anders vsadil na svůj osvědčený průvodce Praha a Česká republika sepsaný Rickem Stevesem. Což je taky Američan ze státu Washington, který radí jiným Američanům, jak cestovat po Evropě. Olomouci věnoval asi sedm stránek a vypadá to, že bezchybně. Jeho krajané se dostali na správné místo ve správný čas.
Dobrý průvodce se podle zkušených cestovatelů pozná až v detailech na místě. Ne v obchodě. Úsměvně tak působí, když je v anglicky psaném průvodci od proslulého vydavatelství Lonely Planet olomoucká Ostružnická ulice označována za Ostružinovou a kino Metropole (správně Metropol) za jedno z mnoha kin ve městě. Přitom se potácí jako poslední, které ve městě zbylo, na samé hranici existence. A když průvodce doporučí jídlo v Hanacácké hospodě, varuje, že česká jídla jsou robustní a sytá.
Chyby má Lonely Planet na internetu i v obrazové části. Hotel Flora na snímku vypadá jako anglické sídlo z červených cihel. Ve skutečnosti je to vysoký panelák. „Víme o tom, už jsme na to vydavatele několikrát upozorňovali, ale nebylo to nic platné,“ řekla ředitelka hotelu Flora Eva Hrušková. Přehmat bere s úsměvem, zvláště když fotky z interiéru jsou správné a navíc je to reklama zadarmo.
Mnohem kurióznější je ale přirovnání sloupu Nejsvětější Trojice k buddhistické svatyni v Borobuduru v Indonésii. „Kdokoliv ale může Lonely Planet na chyby upozornit. A nikdy to nezapadne.
Nesrovnalosti editor při příštím vydání odstraní,“ uvedl Martin Kolář z nakladatelství Svojtka, které vydává české verze světoznámých průvodců. „Neděláme ale průvodce Lonely Planet po České republice,“ zdůraznil za nakladatelství Martin Kolář.
Propagační mapy stačí
Mnohem jednodušší než anglicky mluvící turisté to mají Poláci. „Rozumíme česky, protože bydlíme kousek od hranic, takže nemáme velký problém. Dostatečné jsou pro nás všechny propagační mapy. Úplně nám stačí. Byli jsme v zoo a všechno bylo jasné a srozumitelné,“ říkají mladí polští turisté před svou cestou do Javoříčských jeskyní. Tištěné průvodce si vyzvedli v informačním středisku.
„Nic nás tady nezklamalo. Jsme příjemně překvapeni množstvím památek, lidmi i službami,“ shoduje se Renata Kitowska a Krzystof Koczyrz.
Vedoucí městského informačního střediska Jitka Lučanová uvedla, že nejčastější chyby tištěných průvodců bývají v cenách nebo otvíracích hodinách.
„My nijak neovlivníme, co se v zahraničí do bedekrů napíše. Občas nám z toho ale jde hlava kolem. Zvláště z anglicky mluvících zemí,“ potvrdila Lučanová.
Edelmannův a Petrášův palác od sebe turisti možná nerozeznají ani s tím nejlepším průvodcem, ale pro jejich dojem to stejně nejspíš není to nejpodstatnější.
