Farář dobývá hory a miluje Francii

Když farář od svatého Jakuba v Jihlavě vypráví o svých zálibách, člověk nevychází z údivu. Kněz s dalšími bratry premonstráty zlézá čtyřtisícovky!

Petr Ivan Božik, člen řádu strahovských premonstrátů a správce Římskokatolické farnosti u kostela svatého Jakuba, zná dobře význam francouzských slov savoir-vivre, „umění žít“. Radost nalézá ve francouzské kultuře, v práci s lidmi, a dokonce v dobývání nejvyšších evropských velehor. „Neměnil bych, má životní cesta je pro mne nejlepší z možných,“ říká kněz. Zde je sedm věcí, které jej těší nejvíc.

1. Francouzský svět

Na vysoké škole se Petr Božik setkal blíž s Francouzi a francouzským jazykem. Poznamenalo jej to už
napořád. „Poslouchám šansony, třeba zpěvačku Mireille Mathieu. Rád mám ale celou frankofonní kulturu. Vezměte si životní styl Francouzů, jejich kuchyni a to, jak ji dokážou vychutnávat… Obědu věnují klidně dvě hodiny, zatímco my jej do sebe akorát co nejrychleji naházíme.“ Francouzsky se Božik naučil jako samouk. Každý rok jezdí na týden dva na dovolenou za přáteli do Marseille, což mu pomáhá jazyk udržovat.

2. Lidská tvořivost

Práce faráře stojí na více pilířích. Kromě starosti o duchovní potřeby věřících a službu Bohu se podílí i na organizaci společenského života farnosti. „A tady mi dělá obrovskou radost, když se setkávám
s opravdovým nadšením a zápalem, s lidskou tvořivostí,“ svěřuje se farář. Při společných setkáních, výletech nebo brigádách jsou tyto kvality zjevné na první pohled. Stejné věci ale Božik vyzdvihuje i v prožívání víry.

3. Sport

Kromě rozšířených způsobů sportování, jako je plavání nebo ježdění na kole, vyznává Petr Ivan Božik ještě něco, co by u člena řeholního řádu asi čekal málokdo. Společně s bratrem Jeronýmem Filipem Hofmannem ze stejné farnosti zlézá horské velikány v Alpách, Dolomitech… Třetím do party je znojemský farář, také bratr premonstrát Marián Jiří Husek. Muži o svých výpravách
referují na webu www.horyopraem. cz. Pochlubili se na něm i takovou zajímavostí, jakou bylo slanění věže kostela svatého Jakuba Většího v Jihlavě, jako by její stěna byla skalním srázem.
„Loni v létě jsme třeba zdolali tyrolskou horu Wildspize, letos v červnu Seewand Klettersteig u Halštatu, která platí za velmi náročnou ferratu (cestu horolezeckým terénem určenou upevněným železným lanem – pozn. red.). Po horách lezeme tak třikrát do roka,“ popisuje Božik. Trojice kněží
má mezi dobytými vrcholy i nejvyšší horu Alp Mont Blanc vysokou 4810 metrů, a chystá se třeba na proslulý Matterhorn.

4. Umění a literatura

Z architektonických stylů Božik obdivuje gotiku. Pochází ze západního Slovenska, avšak nejraději má gotické kostely na východním Slovensku. „Střízlivé gotické chrámy jsou mi bližší než honosné a zdobné baroko,“ vyznává se kněz. Je podle něj už jenom otázkou času, kdy se do Jihlavy vrátí vzácný Přemyslovský kříž. „Opat Michael řekl při návštěvě 25. července u příležitosti znovuotevření svatojakubského kostela, že vrácení kříže ze Strahova k nám kdysi slíbil, a svůj slib dodrží. Je to pouze
otázka času – velmi záleží i na názoru restaurátorů,“ uvádí farář. I v knihách si Božik rád přečte vše, co se týká hor. Zeměpisné cestopisy či výpovědi plavců na jachtách jej provázejí odmala. V beletrii se často orientuje zase na francouzské autory.

5. Komunita bratří

Každý řeholník považuje za domov především klášter. Pro Petra Ivana Božika je to tedy premonstrátský
klášter na pražském Strahově – místo, kam se vrací mezi přátele už z doby studií a noviciátu, a kde je pro něj neustále připravený pokoj. „Jihlavu mám rád, ale pravdou je, že působišť můžu za život vystřídat několik. Avšak klášter je jenom jeden,“ říká muž.

6. Pomoc lidem

Kněz musí být i trochu psycholog, lidé se mu svěřují s nejniternějšími trápeními. A když pomůže někomu s řešením palčivého problému, jedná se o vůbec nejhlubší pocit radosti z kněžského poslání.
„O tomto pochopitelně nemohu vyprávět nic bližšího. Váže mne zpovědní tajemství,“ konstatuje Božik.

7. Víra v Boha

Podle Božika je víra velký dar. „Nemyslím si však, že by se u mne měla jinou hloubku než u laika. Kněz je na tom v podstatě stejně jako běžný člověk. Také prožívá vnitřní boje. Sice má lidi duchovně vést, ale to mají rodiče malých dětí stejné,“ uvažuje farář. Sám sebe farář označuje za věcně a analyticky uvažujícího člověka. „Stačí tedy chodit s očima otevřenýma a o světě přemýšlet. Časem vše zapadne
do velké mozaiky,“ uzavírá Petr Ivan Božik.