Neodolatelná chuť na něco nezdravého se spoustou tatarky a kečupu. Občas přepadne skoro každého. Jak si stojí „hladová okénka“ v Táboře? Hamburger a hranolky s tatarkou spolu se Sedmičkou posuzovala Marta Musilová. Léta učí na střední odborné škole v Táboře, zároveň spolupracovala s restauracemi, zkušenost má i s jejich zaváděním.
„Na prvním místě je u rychlých občerstvení hygiena, až pak jsou odborníci, kteří by měli něco vědět o racio výživě. Fast foody jsou v tomhle směru dost na hraně,“vysvětluje Musilová.
Všechna občerstvení vyřídila objednávku zhruba za pět minut. To je podle Musilové ideální čas. Kdyby to bylo rychleji, výrobky by musely být už rozmrazené, což je z hygienického hlediska špatně. Tím ale plusy fast foodů končí.
Restaurace U Marušky
V Pražské ulici je restaurace U Marušky. Okénko s hamburgery je tady už léta. „Žemle není úplně měkká. Uvnitř chybí tatarka, která by v hamburgeru měla být spolu s kečupem vždycky,“ posuzuje Musilová. Jak se později ukázalo, maso je tu stejné jako v dalších fast foodech. Podle toho usuzuje Musilová na jednoho dodavatele.
Valně nedopadly ani hranolky. „Nevypadají jako průmyslově vyrobené, ale jsou málo smažené a nejsou dochucené. Na druhou stranu jsou zase dietní,“ hodnotí Musilová. Tatarka je podle ní méně pikantní, ale celkově působí poctivě, ne tak uměle. Horší je ale lahev od kečupu, do které mají tatarku přelitou. „Tatarka se má dělat ze syrových vajec, rychle podléhá zkáze a když není dobře skladovaná, hrozí třeba salmonela,“ vysvětluje Musilová. S hygienou tu ale jinak problém nemají, na pohled tu bylo čisto.
„U záchodků“
Blízko bývalých veřejných záchodků na třídě 9. května stojí další stánek s občerstvením. Po jeho jménu Sedmička pátrala marně. Provozují ho Asiaté. Už na pět metrů je cítit směs oleje a kořeněného masa. Jak je vidět přes okénko, kousky gyrosu jsou popadané okolo. Podlaha také není stoprocentně čistá. Co ale Martu Musilovou zaujme jako první, je opět lahev od kečupu, ze které na hranolky lijí tatarskou omáčku.
Žemle od hamburgeru byla zmražená, je totiž lehce okoralá a maso chutná stejně jako při prvním testu – jako kupovaná sekaná. Uvnitř je ale všechno, co tu má být – zelí, okurka, tatarka i kečup. Hranolky jsou podle Musilové jasně průmyslovým výrobkem.
Bistro Dragon
Třetí zastavení je u asijského bistra Dragon, naproti hotelu Palcát. „Když zákazník vidí, jaký nepořádek je pod pultem, jak může věřit, že mají pořádek v jídle?“ diví se Musilová. Hamburger je také sušší, tatarka v něm úplně chybí a jako zelenina je tu pouze lístek ledového salátu a plátek okurky. Maso je stejné jako v předchozích dvou případech. Hranolky jsou také sériová výroba – méně smažené, uvnitř trochu syrové. Tatarka na ně tentokrát směřuje rovnou z patnáctikilového kýble. Prodavač ji sice nabírá čistou lžičkou, kterou ale předtím vzal ze stojanu u pultu. „K příborům má přístup každý, lžíce může být klidně ohmataná,“ soudí Musilová. Navíc nádobu s tatarkou vyndali zpod pultu, nikoli z lednice.
Občerstvení Lukáš
Poslední okénko čeká na třídě 9. května, u Vladimíra Lukáše. Tady ale neprodávají klasické hamburgery. Nabízí karbanátek v housce. Maso je vyrobené přímo v prodejně. Uvnitř housky, která podle Musilové byla mražená, je cibule a zelí. „Karbanátek s kečupem nejvíc odpovídá trendům české chuti. Není překořeněný, ale pikantní,“ komentuje Musilová. Hranolky nenabízí.
Čisto tu mají také, je nutné ale poznamenat, že test probíhal ráno. Pokud si člověk nechá karbanátek zabalit s sebou, účtují si za sáček u Lukáše dvě koruny navíc.
Podobný sáček, ale zadarmo, dávají i v pekařském stánku Štefka, naproti Komerční bance. Z teplého občerstvení mají sice jen párek v rohlíku, ale zato bez chyb.
V testu vynechala Sedmička řetězce QuickBurger a McDonald´s, které dodržují přesný systém hygieny. Jednotlivé „části“ hamburgerů se vyrábějí sériově. Mají ale překořeněné jídlo, které podle Musilové člověk dlouho tráví.
