Fenomén severních Čech, školy v přírodě, se ještě drží při životě

Chomutovsko, Mostecko / Čtrnáct dní bez rodičů a dlouhé vycházky v krásné přírodě na zdravém vzduchu. Právě čisté prostředí byl důvod výjezdů do škol a školek v přírodě. Dnes už necestují žáci do velkých areálů, kam se vešla celá škola. Odjíždí jenom pár dětí, nejčastěji do penzionů.
„Pamatuji si, že jsem jezdila se svou tetou Věrou Vršeckou, která byla ředitelkou mateřinky v Meziboří, do školky v přírodě v Potůčkách. Na základce jsem nejraději pobývala v Nuzerově. V Sušici na náměstí byla nejlepší cukrárna, kde jsme se mohli ládovat sladkostmi, co se do nás vešlo,“ vzpomíná Alena Krausová z Mostu.

Chátrající ruiny

Oba areály, v Nuzerově i v Potůčkách, jsou prázdné. „Domy a okolí v Nuzerově už jsou zarostlé. Ani není poznat, že tam něco tak krásného bylo. Jestli si dobře vzpomínám, definitivně to zavřeli asi před sedmi lety,“ říká starosta sousední Dlouhé Vsi Jiří Vichr.

Na webu je přesto možné najít stránky lákající do Nuzerova školy i turisty. Telefonní číslo ale nefunguje. „Je to škoda. Pamatuji si, jak jsme z Otavy lovili sklíčka. Byl to pro nás malý poklad. A byli tam i úžasní vychovatelé. Vyprávěli příběhy ze Šumavy. Byly pravdivé, ale někdy hodně děsivé,“ usmívá se při vzpomínce Markéta Žatecká z Litvínova. A hned dodává, co bylo nejlepší. „Diskotéky. To byl vždy zlatý hřeb celého týdne. Vzpomínám si, jak jsme si se spolužačkami půjčovaly oblečení, vzájemně se česaly a malovaly. Pak jsme tančily v jídelně na hudbu z nějakého magneťáku. Veškerá zábava vždycky skončila s večeří,“ dodává Žatecká.

Prázdno je i v největším areálu školy v přírodě v republice, ve Volyni. „Už ji hodně dlouho nikdo nevyužívá. Ve dvou školách se děti učily. V dalších budovách spaly a měly herny. Do Volyně se vešlo kolem tisícovky školáků. Ve vsi, a hlavně v okolních lesích, to bylo znát. Chodili s dětmi hodně na vycházky. Bývalo tu živo,“ vypovídá Jitka Kostečková z Volyně.

Budovu školky v přírodě v Potůčkách po zrušení okresů získala vesnice. „Nabízíme dům k pronájmu přes realitku. Docela dlouho tam byla restaurace, kadeřnictví a další služby. Teď je budova už nějaký čas prázdná, ale neřekla bych, že chátrá,“ myslí si starostka Potůčků Jarmila Fořtová. Rozbitá okna, padající omítka a oprýskaný komín však vypovídají o opaku. O tom, že by zastupitelé školku obnovili, prý vůbec neuvažují.

Sklárna žije dál

Mostečtí i chomutovští školáci se přece jen podívají alespoň na jedno z míst, kde si hráli jejich rodiče. Hodina cesty je dělí od školy v přírodě Sklárna v Žihli. „Pro nás je nejvýhodnější a nejlevnější cesta do Žihle. Majitelka nám vše připraví a zařídí a mně mohou odjet učitelé s dětmi na deset až čtrnáct dní. Když si totiž učitelka vybere nějaký penzion, musím někde sehnat zdravotnici a vychovatelky. Všechno je pak dražší a děti navíc jsou pryč jen na jeden týden,“ popsala současnou praxi ředitelka základní školy v Kadaňské ulici v Chomutově Radmila Zítková.

Drahý pobyt

Také její škola se potýká s malým zájmem o tyto výjezdy. „Rodiče nemají peníze, vždyť je to vyjde na dva až tři tisíce. Záleží ještě, kdy se jede. Na méně atraktivní termíny jako je leden či únor nám dá majitelka sklárny i slevu. Dřív měly okresy svoje školy v přírodě a je hrozná škoda, že je zrušily. Pamatuji se, že jsme byli na zájezdech i na tři týdny, pak se to zkrátilo na dva. Jeden týden, který si děti zaplatí nyní, je podle odborníků málo,“ podotkla Zítková.

Na třítýdenní pobyty vzpomíná i Lenka Klimplová z mateřinky na litvínovském sídlišti Janov. „Bylo to krásné. Pro malinké děti možná dlouhé. Protože poslední týden se jim už stýskalo. Když jsme byli v Potůčkách v zimě, byla spousta sněhu. Děti se mohly klouzat, ale oblékání a převlékání z mokrých věcí bylo náročné,“ řekla Klimplová.

Pro janovské děti zařizuje výlety mimo domov minimálně. „Dřív jsme museli do přírody snad povinně, školství rodičům i přispělo. Teď, když už si vybíráme, tak nějaký penzion,“ dodala učitelka.
Dvoutýdenní rekreace vyhovuje všem. „To stačí. Dnes už opravdu nejde o ozdravný pobyt v tom smyslu, že by u nás bylo ovzduší tak špatné jako dříve. Spíš se všichni lépe poznají,“ uzavřela ředitelka litvínovské jazykové školy Jana Šlechtová.