Šestice kamarádů z Jablonce nad Nisou se postupně přestěhuje do Prahy. Všem je třicet let, a když se jednou sejdou na večírku, začnou bilancovat své životy. Jedna z kamarádek se snaží urputně otěhotnět, druhá pije o něco víc, než je společensky únosné, třetí zjišťuje, že má manžela tyrana. O moc lépe na tom nejsou ani jejich mužští přátelé. Jeden studuje vysokou školu už devátým rokem a jeho přítelkyně ho podvádí, další vymýšlí, jak sdělit matce, že je gay a třetí je pravidelným klientem psychiatra. Všichni tak společně zjistí, že jsou vlastně zoufalci.
A stejně se jmenuje i film jablonecké režisérky Jitky Rudolfové, který přichází do kin. Rudolfová přitom napsala i scénář k příběhu a film je její záverečnou prací ve čtvrtém ročníku FAMU.
Inspirovaly vás při psaní příběhu vlastní zkušenostmi, zážitky přátel nebo jde čistě o vymyšlené historky?
Postavy tohoto filmu mají svůj reálný předobraz v životních příbězích mých blízkých přátel, kteří o nich byli ochotni mluvit. Jejich výpovědi jsem se pak pokusila zakomponovat do scénáře, kde se prolínají s dalšími fiktivními liniemi. Nemůžu tvrdit, že film je reálným příběhem, je spíše ovlivněn realitou životů.
Když je film o kamarádech z Jablonce, mohou se Jablonečané těšit, že uvidí ve filmu známá místa?
Město Jablonec je ve filmu zastoupeno více ve významové rovině, protože všichni hlavní hrdinové z něj pocházejí, takže obrazově zde figuruje jen částečně. Natáčelo se v centru města před radnicí, na Dobré vodě a v Kokoníně.
Měla jste filmem v úmyslu zviditelnit své rodné město nebo to je neplánované?
Původně jsem natáčení přímo v Jablonci neplánovala, ve scénáři šlo o „neurčité“ menší město. Nakonec jsme se pro Jablonec rozhodli proto, že se zde nabízelo dobré zázemí. Na jednu stranu bylo výhodou, že jsem to ve městě dobře znala, jako všechna místa, na kterých jsme pak natáčeli. Ale na stranu druhou to je i trochu svazující, protože tím, že daný prostor tak dobře znáte, je těžší se odprošťovat od vžité reality. Například víte, že po této trase taxíky normálně nejezdí, stejně jako to ví každý Jablonečan, ale filmová realita je jiná a vy do záběru potřebujete, aby projely právě tudy a tak podobně.
Máte trému z toho, jak diváci z rodného města nebo vaši kamarádi film přijmou?
Mám trému z každého promítání. Nervózní jsem pokaždé, ale byla bych ráda, aby je film nějakým způsobem zaujal, aby všechna ta energie, kterou člověk do filmu vkládá, měla smysl.
