Fotbal hrají po hospodách

Čtveřice mladíků v libereckém klubu Vlak poskakuje u stolu s figurkami a trhají za táhla. „To byla lacinka,“ povzdechne si jeden z nich, když spoluhráči prošel do brány další gól soupeřů, neboli karnát. „Nevadí, pojď. Ať nedostaneme kotel,“ povzbuzuje kolegu. Co to je za podivnou řeč? To si hráči stolního fotbálku během let vymysleli vlastní slang. Tihle právě obdrželi laciný gól a teď se obávají velké dávky gólů.
Stolní fotbal, neboli foosball je populárnín mezi mladými lidmi. Tam, kde ho mají, je stále obsazený. „Zahrát si je součást večera, nejlepší je přijít brzo, kdy je stůl volný,“ popisuje Petr Nesvadba z Liberce. Sám hraje už roky. „Dřív jsem to prožíval hodně a byl schopný dát tomu celou noc,“ vzpomíná Nesvadba. Zábava ho stála spoustu peněz. „Když začnete, nechce se vám přestat, ale leze do peněz. Jedna hra stojí desetikorunu,“ říká Nesvadba. Soutěžně hraje stolní fotbal v Česku kolem dvou tisícovek hráčů a ve světovém žebříčku patří Čechům druhé místo. V Libereckém kraji soutěží v turmajích a ligách necelá stovka hráčů. Ještě před třemi lety hráči z Liberecka útočili na českou špičku. „Několikrát byli i v top 10 reprezentačním žebříčku,“ říká zástupce foosballové asociace pro Liberecký kraj Libor Čejna. „Nyní je to slabší, v žebříčku Super CZ, kde se bodují krajské a větší turnaje, je střídavě kolem pěti hráčů z regionu do sedmdesátého místa,“ pokračuje Čejna.
Aby se hráči zlepšovali, musí trénovat. „Trénujeme v hospodách nebo na menších turnajích,“ vysvětluje Čejna.
Menšina těch nejlepších má i speciální fyzickou přípravu, různé cviky, posilování. „Stále více hráčů také trénuje doma na vlastním stole. V našem kraji se zatím dají spočítat na prstech jedné ruky,“ dodává Čejna.