Fotbal? To ne, kolo je lepší , brácho

Cyklistický klan Kaňkovských nepřestává bodovat. Naposled uspěl Alois.

Cyklistická rodina Kaňkovských sbírá úspěchy u nás i ve světě. Mezi poslední patří dvě vítězství Aloise Kaňkovského na silničním etapovém závodě v Číně. Přitom osmadvacetiletého člena týmu Dukla Praha táhly před lety jiné sporty. K cyklistice jej přivedl starší bratr.

„Někdy ho bylo těžké donutit. Občas odpadl, jindy se mu nechtělo. Chtěl hrát fotbal, ale to se v naší rodině moc nenosí. Měl to nalajnované a jezdil na kole. Jinak on je talent od přírody. Jde mu jakýkoli sport,“ říká jeho sourozenec Josef Kaňkovský s tím, že postavu třeba na hokej by měl.

Postavu na hokej má

„Můj kamarád David Nosek, který hraje českou extraligu za Karlovy Vary, říká, že jsem veliký. Prý bych se uplatnil. Ale v cyklistice jsem zapadl do kolejí a už se to nedá změnit,“ pokračuje s úsměvem Alois Kaňkovský.

Vzpomíná na začátky. „Byl jsem trochu tlačený Pepíkem, ale naštěstí jsem chytl partu dobrých lidí kolem sebe a začalo mě to bavit,“ pokračuje závodník. Svého rozhodnutí určitě nemusí litovat. Vždyť v roce 2007 se stal světovým šampionem v omniu. Úspěch s sebou nese popularitu, jenže ta může mít různé podoby.

Díky vzájemné podobě o tom ví své jednatřicetiletý Josef Kaňkovský. „Před nedávnem za mnou přišel pán s mladým klukem, aš se jim podepíšu, že jsem ten závodník. Snažil jsem se jim vysvětlit, že se spletli. Oni trvali na svém, tak jsem se jim podepsal jako Alois,“ říká s úsměvem Josef, který je několikanásobným mistrem republiky na dráze a člen vítězného družstva z mistrovství Evropy v roce 2001.

Nyní se ovšem už vrcholové cyklistice nevěnuje. Se svým bratrem je však neustále v kontaktu. „Mnohokrát denně si voláme nebo píšeme SMS, operátor musí být hodně spokojený,“ vysvětluje Alois s tím, že na společné vyjížďky není čas a vyrazí na ně pouze několikrát do roka. Jindy není prostor.

Náročný program měl Alois i v posledních týdnech. Po dráhařském šampionátu se přesunul na pětietapový závod do Číny, kde se na Tour of Taihu parádně předvedl. V podniku druhé kategorie kalendáře Mezinárodní cyklistické unie obsadil vynikající druhé místo. „Věděl jsem, že na to mám, ale že se mi to rozjede až tak, to je pecka,“ říká bělkovický rodák. V každé etapě bojoval o prvenství a dvakrát se mu to podařilo. Nejhůře se umístil na čtvrtém místě. Celkově skončil druhý se ztrátou patnácti vteřin na Rusa Borisa Špilevského, který mění dres a přestupuje do prvodivizní francouzské stáje Ag2R.

Na asijském závodě si tak Kaňkovský spravil chuš po evropském šampionátu na dráze. „Byl jsem na Evropu dobře připravený. V časových disciplínách, kde je to na výkon, jsem jel se světem úplně srovnatelně. Ale už docela dlouho mám problémy se zády. Potřebuji jiné, delší kolo, jenže pravidla tohle neumožňují,“ vysvětluje závodník, který uvažuje, zda by nepomohlo kolo na míru.

Hokej, fotbal a běžky

„Z mistrovství Evropy jsem přijel smutný, ale týden nato jsem odcestoval do Číny, kde se dařilo,“ pokračuje cyklista. Nyní ho čeká delší závodní pauza. „Chci teď chodit na fotbal, hokej, a když napadne sníh, tak na běžky,“ prozrazuje své plány Alois. A co na netradiční program trenéři? „Nejsou nadšení, ale když člověk celoročně jezdí na kole, tak se potřebuje odreagovat a zapojit i jiné svaly. Mě to hlavně i baví,“ uvádí účastník dvojích olympijských her.

Na jaře se potom chce poprat o medaili na australském světovém šampionátu na dráze. Adeptů na cenné kovy při nejrůznějších závodech mají v rodině Kaňkovských víc. K tomu je nutno zmínit, že pomalu začíná do tajů cyklistiky pronikat další generace. „Ono to je takové nepsané pravidlo. Naše děti pomalu začínají jezdit a plánujeme, že by se tomu mohly věnovat. Moje pětiletá dcera chodí v současné době do olomouckého atletického klubu, kde to je pro přípravu dětí vynikající prostředí. Jinak letos na kole najela zatím necelých čtrnáct set kilometrů,“ uzavírá Josef.