Fotbalista, který šije šaty
Jiří Moravec a jeho žena Naďa mají dvě malé děti, Jirku a Janu. Vedou salon s pobočkami v Praze a Karlových Varech, módní přehlídky s jejich kolekcemi patří k událostem roku. Šaty od nich předvádějí nejžádanější modelky i české královny krásy. Když Jiří v současné době odloží střihačské nůžky, nejraději nazouvá kopačky. V mládí chtěl hrát za teplické profesionály, do cesty jeho snu se postavila jaterní nemoc. K fotbalu se vrátil, aby si, jak sám říká, mezi chlapy ulevil od dámských šaten.
Do světa módy vás uvedla manželka?
Naďa je dámská krejčová, profesionálka. Já jsem absolvoval elektroprůmyslovku v Ústí nad Labem a u nás v Bystřanech jsem ještě před vojnou chvíli pracoval jako konstruktér elektrorozvodných skříní. Strašně mě to nebavilo. Také s fotbalem v Bystřanech byl najednou konec. V té době jsem poznal Naďu. Tohle všechno mě nasměrovalo k zájmu o šití, střihy nebo látky.
A vás móda zajímala?
Já to měl jako každý mladý fotbalista, dbal jsem o sebe, líbilo se mi hezké oblečení. Ale nepřeháněl jsem to. Je ale fakt, že když jsem si kupoval kalhoty, nechal jsem si je ještě upravit, třeba trochu zkrátit. V našich začátcích v salonu nás také hodně ovlivňovala moje teta ze západního Německa. Jezdili jsme za ní, viděli, jak se tam ženy oblékají a jaký mají výběr.
Jak jste se poznali?
My se známe od základní školy, chodila v Bystřanech o rok níž. Byla to taková malá, drobná blondýnečka. Potom jsme se několik roků neviděli. Po letech u nás na vsi jsem se otočil za dlouhonohou blonďatou kráskou a najednou jsem ji poznal. Zapovídali jsme se, a už to začalo.
Byl jste dobrým fotbalistou?
Hlavně mě to bavilo, byla tam bezvadná parta, na tréninku jsme se viděli takřka denně. Hrál jsem jako střední záloha a v bystřanském A mužstvu mě stavěli do obrany. V té době to byl B tým FC Teplice.
A že vás to nasměrovalo zrovna k módě?
Já Naďu přemlouval, cítil jsem příležitost. Už jsme spolu žili a začali jsme shánět látky, vymýšleli jsme střihy a našili jsme první kolekci. Po nekonečném obcházení prodejen v kraji jsme nakonec narazili na pana Jelínka z teplického butiku Boema. Zaujali jsme ho a začali jsme pro něj šít. To byl náš první velký zákazník.
Jak vypadal váš společný život?
Spali jsme třeba i jen hodinu denně, první dílnu jsme měli doma. Za úspory jsme koupili látky, pořídili šicí stroj, další na začišťování a profesionální žehličku. Ani auto jsme neměli. Pro některé látky jsme například jezdili do Prostějova vlakem. Nakupovali jsme za pět tisíc, a bylo to na celý den. Až později jsme otevřeli svoji první prodejnu a nakonec jsme našli prostor v centru Teplic, kde jsme dodneška.
Kdo u vás hlídá děti?
Bydlíme v domku mých rodičů a hodně je toho na nich. Já objíždím kroužky a kontroluji úkoly. Jirka hraje na klavír a zpívá, fotbal ho moc nebaví. A malá chodí do divadla na tancování. Takže se odpoledne sbalím z firmy, vezu děti k babičce, cestou probereme novinky a večer je u ní vyzvedneme. Pro nás je svátek, když si všichni užijeme společné dva dny o Vánocích.
Uklízíte spíš vy, nebo vaše paní?
Já nevím, jestli to můžu říct. Zkrátka tomu moc nedáváme. Prádlo do pračky a nádobí do myčky umíme dát oba dva a udělá to ten, kdo je doma. A ani moc nevaříme. Občas mě to chytne, postavím se k plotně a udělám třeba rajskou omáčku. Nebo nějaké masíčko na grilu se zeleninou.
Rychlotest pro Jiřího Moravce
Neoblíbené domácí práce manželky? On: Nerada vaří. Ona: Vaření.
V kterých šatech se vám líbí? On: V elegantním francouzském stylu. Ona: Jirka mi šaty navrhuje.
Sportuje? On: Jezdí na kolečkových bruslích. Ona: Teď mám půst. Ale baví mě power plate.
Její oblíbené filmy? On: Láska přes internet, Jak ztratit kluka v 10 dnech. Ona: Jsem na romantiku, třeba Láska přes internet.
Nejhezčí dovolená? On: Když jsme loni sjížděli Bílinu. Ona: Jsem ráda v pohodlí. Třeba v Chorvatsku v apartmánu s našimi dětmi.
Vztah k umění? On: Je dobrá v tom, co dělá. Umění a móda si neodporují. Ona: Na látce poznám, jaké šaty z ní budou na konkrétní ženě opravdu výjimečné.
Čím jste manželku zaujal? On: Byl jsem sebevědomý mladý fotbalista. Ona: To byla láska na první pohled, už na základní škole.
