Gáčová: Křehká schránka plná energie
Herečka Nataša Gáčová pochází ze Stochova na Kladensku. Za své osudové město ale považuje Ústí nad Labem. Zdejší Činoherní studio je místem jejího prvního a zatím posledního stálého angažmá. Město si zamilovala. Před třemi měsíci se tu i provdala. „Svatba byla ovšem ve Stochově. Považovala jsem za správné se tak s rodným místem rozloučit,“ upřesňuje Gáčová.
I vsedě působí Nataša Gáčová dojmem člověka v neustálém pohybu. Když líčí své první vystoupení, jako by je zároveň odehrávala. Bylo to v šesti letech, ještě ve školce. V pohádce O kohoutkovi a slepičce.
„Maminka ovšem říká, že moje úplně první ántré byla hodina narození. Rok 1977, rozruch kolem Charty, tehdejší negativní vztah ke všemu ruskému. Mamince radostně oznámili, že má holčičku, a ptali se, jak se bude jmenovat. Když neochvějně prohlásila, že Nataša, všichni ztichli a zírali,“ směje se Gáčová.
Kvůli jménu Nataša s rodinou dokonce nadlouho přestal mluvit maminčin bratr.
Gáčová je se jménem Nataša spokojená. O generaci „sedmdesát sedm“ je přesvědčená, že je silná a skvělá. „Znám hodně lidí stejného ročníku narození a mám pocit, že jsme generace, která hrozně moc chce žít,“ přemýšlí nahlas Gáčová.
Herectví je jejím splněným snem. Vystupovat před lidmi se jí odmalička dařilo a líbilo. Možná i proto, že byla jedináček, který je nerad sám. Vzpomíná na recitační soutěže na základní škole, na dramatický kroužek Ivy Dvořákové během studií na gymnáziu i na divadlo, které s přáteli zakládali, když jí bylo patnáct. „S nadsázkou popisuji Stochov jako šest tisíc lidí, jeden výtah a žádný semafor. Největší zábavou tak pro nás bylo divadlo. A naše scéna Luna Stochov funguje dodnes,“ dodává Gáčová.
Miluje Ústí
Ráda si připomíná čtyři roky studií na DAMU i kantory z hereckých řad. „Paní Galatíková nám říkala, ať jdeme po studiích z Prahy pryč, do oblastního divadla. Jsem tady, byla to jedna z nejlepších nabídek, kterou jsem dostala. Jsem tu šťastná a navíc Ústí miluju. Je to město obklopené úžasnou přírodou. Čarodějnice tomu říkají magické spojení. Voda, skály a tak,“ říká Gáčová.
První rolí Nataši Gáčové v ústecké Činohře byla ještě před angažmá princezna Aricie ve hře Faidra. Cestu stálé členky souboru nastoupila jako Lulu v Shoping and fucking.
V televizi hrála například ve filmech Nikdo neměl diabetes, Město bez dechu, objeví se v seríálu Zázraky života.
Manželé Pangáčovi
Na nástěnce v šatně Činohry visí svatební oznámení ke dni 12. června 2010. Nataša je od toho dne Nosková Gáčová. Jako učitele znají jejího manžela hlavně ti, kterých se jeho povolání týká. Coby baskytarista Martíček z legendární ústecké punkové kapely Houba se ovšem zapsal do povědomí bezpočtu fanoušků.
„Nejvtipnější se nám zdál nápad, že bychom používali společné příjmení Pangáčovi, jako pankáč a Gáčová, ale to nějak nešlo, tak jsem Nosková Gáčová,“ krčí herečka rameny.
Pokud čas dovolí, jde Nataša na koncert Houby nebo Martin do divadla na představení, kde jeho žena hraje. Když se plně vytížený pár muzikant a herečka sejde doma, dává přednost co největšímu klidu.
„Možná se to bude zdát divné, ale my doma neposloucháme vůbec nic, nemáme ani televizi. Tím, že jsme oba pořád mezi lidmi, oceňujeme ticho. Hudba hraje, jen když cvičím,“ prozrazuje Gáčová.
Majetek? Postel a batoh
Chvíli zkouší bilancovat u příležitosti svých „Kristových let“. Rok 2010 je pro ni dost velkým životním předělem. Vdala se celkem daleko od domova a stala se občankou Ústí nad Labem.
„Třiatřicet let je takový věk, kdy asi každý o sobě přemýšlí, a taky hodnotí. Co dokázal, co má, jak vypadá. Tak tedy – já jsem šťastná tady, kde jsem, neobíhám castingy a nesnažím se za každou cenu někam procpat. Nepoužívám zázračné krémy, protože se mi moje vrásky líbí. Plat mám, jaký mám, vlastním postel, sušák na prádlo a batoh. A mám kolem sebe ty nejlepší lidi na světě,“ uzavírá Nataša Gáčová.
