Gaimanovská sága o mléce ničí bránici

Neil Gaiman

Neil Gaiman Zdroj: Profimedia.cz

Neil Gaiman znovu potvrzuje, že patří k nejlepším současným tvůrcům literatury pro děti a dospívající čtenáře. Tentokrát mu pomohl ilustrátor Chris Riddell.

Co všechno se může stát, když otec vyrazí koupit na snídani mléko? Může se zapovídat se sousedem či starým známým. Může jej také porazit auto nebo se stát jiná nehoda. Ale také jej mohou unést mimozemšťané, může se propadnout časoprostorem mezi piráty nebo cestovat časem se stegosaurem, který je zároveň největší myslivnou mezi dinosaury a vynálezcem řady důležitých věcí s podivnými jmény.

Právě to se stane otci, který vyrazí koupit mléko pro děti k snídani, v útlé knížečce Neila Gaimana Naštěstí (ne)máme mléko. Gaiman tu ale znovu dokazuje, že není malých knih ani pokleslých žánrů. Jen malých autorů, mezi něž ale slavný Brit píšící knihy pro děti a dospívající, velkolepé komiksy a působivé romány rozhodně nepatří.

Rekonstruovat příběh Gaimanovy novinky je zbytečné stejně jako dilema dětí hlavního hrdiny, zda se to vše opravdu skutečně stalo, nebo jde jen o otcovu průpovídku. Podstatná je elegance, s níž otec/Gaiman vše vyprávějí.

Po záměrně civilním úvodu, který podobně jako Rowlingová v Harrym Potterovi ustavuje obyčejný šedý svět „mudlů“, se rozjíždí bláznivý kolotoč, na němž je možné potkat kohokoli a cokoli. Jsou tu mimozemšťané toužící zničit Zemi, upíři lačnící po krvi, piráti vedení ženou, dávní obyvatelé planety, kteří věří v sebepodivnější proroctví. Těm všem pak hrdina musí čelit ostrovtipem moderního člověka.

Gaiman potvrzuje, že patří k nejchytřejším autorům současnosti. S neuvěřitelnou rychlostí a elegancí střídá nejrůznější mytologie, zavítá do metavypravěcí sféry, a byť jde o dětskou knihu, čtenářovu inteligenci (a představivost) nijak nepodceňuje.

Výsledkem je svižná knížečka, u které se často budou více smát dospělí čtenáři než děti. Totéž platí i pro ilustrace Chrise Riddella, které jsou sice prvoplánově krásné, ale o nic méně mazané než text.

A stejně jako si Riddell hraje s kresbou, hraje si Gaiman, jak je jeho zvykem, s jazykem. Kdo jiný by přišel s tak kouzelnými názvy jako Třpyto-šutro-červeníky, časo-frči-fofr-přístroj nebo tvrdo-chlupo-mokro-bílokřusy? Překladatel Petr Eliáš si se s tím popasoval lépe než skvěle.

Neil Gaiman: Naštěstí (ne)máme mléko
Nakladatelství: Albatros, 2015
Překlad: Petr Eliáš
Hodnocení: 100 %