Gasherbrum. Chvíle, kdy člověk brečí

Trio českých horolezců Libor Uher, Radek Jaroš a Petr Mašek se při Expedici Double Gasherbrum pokoušelo v Himálaji postupně vylézt na Gasherbrum II a poté Gasherbrum I. Prvně jmenovanou horu vylezli všichni tři. Druhé osmitisícovky dosáhla dvojice Uher, Jaroš a připsala si tak cenný double.
„Po sestupu z Gasherbrumu II jsme věděli, že o prvovýstupu na Gasherbrum I si můžeme nechat jenom zdát. Sněžilo totiž dva dny v kuse. Napadlo půl metru sněhu. Výstup na Gasherbrum I tak byl ohromně náročný i po cestě zvané Japonský kuloár,“ popisuje Uher.
Dole v základním táboře uspořádali horolezci před výstupem na Gasherbrum I několik briefingů a válečných porad, na kterých se domluvili, kdo co vezme a ponese.
„Všechno však vzalo brzy za své. Když přišlo na lámání chleba, tak skutek utek. Nahoru se už nikomu nechtělo. Všichni si mysleli, že se to v daném časovém termínu nedá stihnout, vylézt a ještě se vrátit živý dolů,“ přibližuje situaci Uher.
Horolezci, kteří vylezli až na vrchol, si sáhli na dno sil.
„V podstatě jsme to lezli bez odpočinku. Nonstop. Trvalo to asi padesát hodin. Bylo to šíleně vyčerpávající a náročné. Nedá se to popsat. Člověk by to musel zkusit,“ konstatuje Uher.

Věnce za Double Gasherbrum

Kuchaři obdarovali v základním táboře horolezce, kteří vylezli na oba Gasherbrumy, speciálními věnci.
„Bylo to dojemné. Neubránil jsem se slzám, i když se stydím plakat před ostatními chlapy. Je to hodně osobní, ale jsou chvíle, kdy člověk brečí, brada se mu třepe a není schopný se utišit. To jsou pocity a zážitky, pro které má smysl lozit po horách,“ dělí se o dojmy rodák z Frýdku-Místku.
Výprava tedy misi splnila. Nyní už se těší domů.
„Museli jsme si na dlouho odříct jakýkoli komfort. Těším se na nejbližší příbuzné, kamarády, horské kolo a Beskydy,“ vzkazuje Uher.