Genetici tvrdí: Málem jsme vyhynuli

Lebka a kosti, ilustrační foto

Lebka a kosti, ilustrační foto Zdroj: Profimedia.cz

Před 100 tisíci roků jsme měli namále. Celé lidstvo by se v té době vešlo na větší hokejový stadión.

Co se stalo s lidstvem před 100 tisíci roků? Co ho posadilo hrobníkovi na lopatu? A jak se našim předkům podařilo nakonec z téhle lopaty slézt? A co odstartovalo následný „boom“ člověka Homo sapiens, který dodnes neskončil? Na tyto otázky nabízí překvapivou odpověď výzkum genetiků vedených Ajitem Varkim z University of California v San Diegu.

Deptala nás zima nebo sucho?

Zhruba před 100 000 roků se člověk ocitl na pokraji vymření. Vědci odhadují, že tenkrát žilo na celém světě pět až deset tisíc lidí. Lidstvo by se tehdy vešlo na hokejový stadion. Co se stalo? Vědci dlouho spekulovali o drastických změnách klimatu. V dobách ledových neměli lidé na růžích ustláno a občas bylo ještě hůř. Například když vybuchly velké sopky a zastínily slunce. Pak třeskuté mrazy dob ledových ještě zesílily. V teplejších oblastech, kde lidé nečelili mrazům, mohlo lidstvu zasadit těžkou ránu sucho.

Nejnovější výzkum týmu genetiků pod vedením Ajita Varkiho ale nabízí jiné vysvětlení.

StreptococusStreptococus | VTMStreptococcus

Spásná ztráta genů

Přibližně ve stejnou dobu, tedy před 100 000 lety, lidé ztratili dva geny, které mají na starost tvorbu cukerných molekul na povrchu buněk. Naši nejbližší příbuzní z řad primátů tyto geny stále mají plně funkční. Mezi dnešními lidmi ale nikoho s těmito geny nenajdeme. Všichni vymřeli. Přežili jen ti, kteří geny ztratili. To rozhodně není náhoda.

Na cukry syntetizované podle ztracených genů se vážou bakterie Escherichia coli a Streptococcus typu B, což jim umožňuje proniknout do organismu oběti. Zatímco první bakterie vyvolává těžká průjmová onemocnění, druhá patří mezi nejzávažnější původce zápalu mozkových blan u dětí.

Escherichia coliEscherichia coli | VTMEscherichia coli

Varki a jeho spolupracovníci jsou přesvědčeni, že před 200 až 100 tisíciletími postihly lidstvo těžké epidemie, při kterých ve velkém umíraly na průjmy a zápal mozkový blan hlavně děti. Lidstvu hrozilo vymření. Naštěstí se mezi lidmi vyskytli jednotlivci nesoucí mutace, jež nedovolily uvedeným bakteriím navázat se na buňky v lidském těle. V té chvíli se výrazně zvýšila odolnost lidí k nákaze. Nositelé mutací se rychle šířili lidskou populací, protože jejich děti „mutantů“ neumíraly. Tak se lidstvo nejen zachránilo, ale odstartovalo svou cestu za ovládnutím planety Země.

Studii o tom, co nás přivedlo na pokraj vymření a jak jsme se zachránili, zveřejnil prestižní vědecký časopis Proceedings of the National Academy of Sciences.