Originál
„Neznám v Čechách hřiště, které by se nám podobalo,“ řekne vám prezident Golf Clubu Horal Leo Bača starší, jenž stál u zrodu celého projektu. Proč? Horal je totiž citlivě zasazen do chráněné krajinné oblasti III. stupně s řadou endemických rostlin a zvířat, takže se muselo při jeho výstavbě v mnoha ohledech ustoupit požadavkům ochranářů. Lidé z CHKO Beskydy byli striktní při konzultacích projektu ve Velkých Karlovicích – například neexistovalo, že by se část pozemku rozorala nebo se použila těžká technika. Z neústupných ochranářů se však časem stali přátelé.
Na ovce se volá fore!
Navíc se dnes řada omezení a složitostí během výstavby ukazuje jako výhra pro nový klub. Vždyť kde jinde můžete potkat během hry stádo ovcí, které rafy ekologicky a dokonale „sestřihává“ na požadovanou výšku? Tím, že se hřiště nehnojí, jim tráva opravdu chutná. Po celé devítce byste marně hledali i pískové bunkry, nahradily je terénní vlny vycházející z profilu oblasti. Ta nabízí i celou řadu „mokřin“, jež jsou takzvaně „off limits“, proto zapomeňte na to, že byste se jimi brodili a hledali míčky.
Z vody přímo na green
Jedná se o plnohodnotné golfové hřiště splňující normu public course, což znamená, že je přístupné nejen členům golfového klubu, ale i veřejnosti. Zahrát si tam tak může dokonce i ten, kdo není členem žádného golfového klubu ani České golfové federace a nemá ani takzvanou zkoušku způsobilosti.
Zatímco Golf Club Horal má dnes zhruba 120 členů, zbytek hráčů se rekrutuje hlavně z návštěvníků turistického rezortu Valachy sdružujícího hned tři hotely (Lanterna, Horal a Galik) a z návštěvníků Ski areálu Razula.
Právě v hotelu Horal asi dvě stě metrů od Club Housu je areál tří termálních bazénů s vyhřívanou slanou vodou z vlastních hloubkových vrtů. Pošlete manželku s potomky do wellness a postavte se na odpaliště první jamky s délkou „jen“ 216 metrů (z pánských odpališť). Pozor, má devatenáctistupňový sklon dolů! Po první ráně vrátíte driver pokorně do bagu a vytáhnete přesnější železa. Na konci jamky čeká malý rybníček a fairway se točí doprava.
Všechno možné, jen ne rovina
Právě toto byla jedna z původních tří jamek, které dal před lety v Karlovicích zbudovat dnes již zesnulý zakladatel společnosti HP Tronic pan Milan Hradil. Po listopadu 1989 chtěl skoupit okolní pozemky, ale stát mu je nabídl pod podmínkou, že si vezme i budovy bývalého pionýrského tábora. Tak se stalo a na jeho místě dnes trůní hotel Horal, službami i designem rovnocenný konkurent čtyřhvězdičkových hotelů v Rakousku. Vlastní hřiště navrhli architekti Jiří Velden a Kamil Pilát, ale tím, že jde o chráněnou oblast, trvalo léta, než byla stavba zahájena. Před ní se například přesazovaly petrklíče či přemísťovaly pařezy, ve kterých se líhli vzácní brouci. Společně s odpališti se téměř výhradně ručně také budovala zimoviště pro žáby.Přesně 88 metrů dlouhá dvojka a 105metrová trojka jsou jedněmi z mála jamek, kde hrajete jakžtakž po rovině. Podobně jako v areálu pražského Motola, kde se tvrdí, že je rovná jen podlaha klubovny, musíte i ve Velkých Karlovicích hrát inteligentní krátkou hru – hřiště prostě vede nahoru a zase dolů.
Game a la Wild West
Přes silnici od druhé jamky lze vidět zatím rozpracovaný terén srovnaný do roviny – budoucí driving range. Tak jako je hřiště mladé a musí si „sednout“, vznikají postupně i jeho další náležitosti, například toto odpaliště. Podstatné je, že je dostatečně dlouhé a také kolem osmdesáti metrů široké.
Čtvrtá jamka je čtyřpar s délkou 188 metrů a vede údolím souběžně s potokem. Také pátá je „relativně“ dlouhá, má 205 metrů a točí se doleva. Za lehce vyvýšeným odpalištěm je bažinatá oblast biozón, do které je vstup zakázán, byť v ní už hodně míčů skončilo. Právě tam si můžete představit, jak byly pozemky zarostlé předtím, než je uhladily a „zcivilizovaly“ fairwaye. Green nevidíte, je schován za ovčínem s vysokým kamenným komínem, jenž jako by vypadl ze zažloutlých fotografií amerického Středozápadu.
Šestou jamkou se pak vrátíte zpět a kromě toho, že ji po levé straně lemuje les čili out, je nakloněná pod dobrými 45 stupni. Opět to není snadná hra. Green je zbudován na kamenech, které musely vyrovnat přírodní náběh stráně, a nabízí pěkné pohledy zpět do údolí.
Příjemná procházka
Posledními třemi jamkami se postupně vracíte, odkud jste přišli. Celkem 142 metrů dlouhou sedmičku začínáte z úzkého odpaliště přes potok. Super úzká je 209 metrů dlouhá osmička, 258metrová devítka vede na konci téměř do pravého úhlu. Její malebnost a současně i náročnost podtrhuje jezírko s vysokým rákosím. A samozřejmě vede opětovně do kopce k hotelu Horal.
Celkově to je příjemná, ale náročná procházka, ke které potřebujete štěstí na počasí. Protože když se v Beskydech pořádně rozprší, přestává platit i okřídlené heslo, že pro golf není špatného počasí, pouze špatně oblečený golfista.
Autor je publicista
