Golf, při kterém cinká létající talíř
Desítky tisíc lidí se ve Spojených státech amerických věnují novému sportu, který tak trochu připomíná golf. Místo míčků ale při něm létají vzduchem talíře a funkci jamek plní ocelové koše (vpravo dole). Své první discgolfisty už má i Brno. Jedním z nich je třiatřicetiletý programátor Kamil Sielicki, který si nový sport vyzkoušel na kempu v zámoří a pak ho začal prosazovat v Brně.
„Zájem o discgolf roste i v Česku. Každý měsíc máme turnaje a nedávno se konalo mistrovství republiky v Liberci,“ říká Sielicki, původem z Polska.
Discgolf se klasickému golfu v mnohém podobá. Cílem je létajícím talířem trefit i více než sto metrů vzdálený koš co nejmenším počtem hodů. Hráč přitom překonává stromy, kopce i říčky. Hází vždy z místa, kde mu talíř při posledním hodu dopadl.
Stejně jako golfisté odpalují s různými holemi, i discgolfisté si můžou vybrat, jestli použijí talíř na dlouhé vzdálenosti, střední vzdálenosti nebo putter pro finální hod. „Driverem se dá hodit i více než sto metrů, má ale tendenci uhýbat. Talíře na kratší vzdálenosti dobře drží směr. Liší se i techniky hodů. Hází se backhandem, forehandem i vrchem jako tomahavk,“ objasňuje Sielicki. Trénuje s jedenácti různými talíři, které si nechal poslat ze Spojených států amerických. Jeden stojí zhruba dvě stě korun.
Polský discgolfista často chodí cvičit do Lužánek nebo na Kraví horu. „Když s sebou vezmu ocelový koš s řetězy, které slouží ke ztlumení talíře, lidi za mnou přicházejí a chtějí se o discgolfu dozvědět víc. Už si mě fotili i Japonci,“ tvrdí s úsměvem Sielicki.
Ve volném čase objíždí i turnaje v zahraničí. „Rád tam poznávám nové lidi. Někdy je to i dobrodružství, když deset lidí hledá v lesích zatoulaný talíř. S osvětleným diskem se navíc dá hrát v noci,“ líčí Sielicki.
