Golf, při kterém cinká létající talíř

Polák Kamil Sielicki přivedl do Brna discgolf, v němž hráči létajícím talířem trefují desítky metrů vzdálený koš.

Desítky tisíc lidí se ve Spojených státech amerických věnují novému sportu, který tak trochu připomíná golf. Místo míčků ale při něm létají vzduchem talíře a funkci jamek plní ocelové koše (vpravo dole). Své první discgolfisty už má i Brno. Jedním z nich je třiatřicetiletý programátor Kamil Sielicki, který si nový sport vyzkoušel na kempu v zámoří a pak ho začal prosazovat v Brně.

„Zájem o discgolf roste i v Česku. Každý měsíc máme turnaje a nedávno se konalo mistrovství republiky v Liberci,“ říká Sielicki, původem z Polska.

Discgolf se klasickému golfu v mnohém podobá. Cílem je létajícím talířem trefit i více než sto metrů vzdálený koš co nejmenším počtem hodů. Hráč přitom překonává stromy, kopce i říčky. Hází vždy z místa, kde mu talíř při posledním hodu dopadl.

Stejně jako golfisté odpalují s různými holemi, i discgolfisté si můžou vybrat, jestli použijí talíř na dlouhé vzdálenosti, střední vzdálenosti nebo putter pro finální hod. „Driverem se dá hodit i více než sto metrů, má ale tendenci uhýbat. Talíře na kratší vzdálenosti dobře drží směr. Liší se i techniky hodů. Hází se backhandem, forehandem i vrchem jako tomahavk,“ objasňuje Sielicki. Trénuje s jedenácti různými talíři, které si nechal poslat ze Spojených států amerických. Jeden stojí zhruba dvě stě korun.

Polský discgolfista často chodí cvičit do Lužánek nebo na Kraví horu. „Když s sebou vezmu ocelový koš s řetězy, které slouží ke ztlumení talíře, lidi za mnou přicházejí a chtějí se o discgolfu dozvědět víc. Už si mě fotili i Japonci,“ tvrdí s úsměvem Sielicki.

Ve volném čase objíždí i turnaje v zahraničí. „Rád tam poznávám nové lidi. Někdy je to i dobrodružství, když deset lidí hledá v lesích zatoulaný talíř. S osvětleným diskem se navíc dá hrát v noci,“ líčí Sielicki.