Granát ve sběrně poslal válečný vzkaz
Bylo to takové poklidné letní poledne. Milan Kravár zrovna seděl v autě, jeho kolegové seděli za stolem v kanceláři karlovarské sběrny surovin. Čas jim ubíhal, jako jindy. Do té doby, než za nimi přijel stálý zákazník s neobvyklým sběrem. Na kárce se mu skvěl nevybuchlý dělostřelecký granát z druhé světové války.
„Dovezl ho společně se železem z nějaké hromady. Myslel si, že dostane nějakou tu korunu. Když s ním jel k váze, kolega ho zadržel. Předmět se mu zdál podezřelý,“ vypráví Kravár, který pracuje jako řidič sběrny. Granát byl prý velmi zrezavělý, přesto muži podle charakteristického obrysu poznali, že jde o munici.
„Kolega se ho hned ptal, kde to našel.
Ukázal k Tuhnickému jezu. Pak jsme zavolali policisty, kteří to tady obehnali páskou a pak jsme čekali na plzeňského pyrotechnika, který munici zneškodnil,“ říká Kravár.
Americké bomby
S podobným nálezem se prý ve sběrně setkali poprvé. Obavy v nich ale nevyvolal. „Alespoň jsme měli nějakou zábavu,“ usmívá se Kramár.
Granát není jedinou připomínkou druhé světové války ve městě. O dva týdny dříve našli lidé tříštivý dělostřelecký granát, nábojku, ženijní nálože a dvě pušky. A jaké bylo místo nálezu? Opět okolí Tuhnického jezu.
Karlovarského historika Jana Nedvěda nálezy v této lokalitě vůbec nepřekvapují. Munici z druhé světové války může v lázeňském městě čekat díky jejich historii prakticky na každého, kdo hrábne do země. Zvláště v některých částech Varů.
„Američané chtěli zlikvidovat železniční infrastrukturu. Proto bombardovali horní a dolní nádraží, včetně depa v Tuhnicích. Bombardování ovšem postihlo i Rybáře, Bohatice, Růžový Vrch, Tuhnice a částečně Čertův ostrov a centrum města. Dělostřelecké granáty pravděpodobně pocházejí z protileteckého fl aku,“ říká Nedvěd.
Podle něj Američané používali metodu takzvaného kobercového bombardování, která byla oproti běžným náletům účinnější a také destruktivnější. O mnoha nálezech připomínajících druhou světovou válku se však lidé ani nedozví, protože se v Karlových Varech pohybují spousty hledačů s detektory. Často obchází i různá archeologické naleziště.
„Bývají to amatérští badatelé, kteří ví, jak takovými předměty zacházet. Mohou s nimi obchodovat, nebo jimi zásobují sběratele,“ myslí si Nedvěd.
Německé zbraně
Protože Karlovými Vary vedla demarkační linie, utíkali němečtí vojáci do amerického pásma. Mnohem přijatelnější pro ně bylo spojenecké zajetí, protože Sověti nepodepsali Ženevské konvence, které zakazovaly nelidské zacházení. Při útěku zahazovali němečtí vojáci zbraně a snažili se zachránit si holý život. Památky na jejich úprk nacházeli v karlovarských ulicích a lesích lidé ještě několik let po válce.
A nacházet je pravděpodobně budou i dál. „Podle pamětníků se munice po válce povalovala povaděpodobností úplně všude. V ulicích ležely kulometné pásy, munice i pušky. Němci se s nimi nechtěli tahat, když utíkali,“ říká karlovarský historik Stanislav Burachovič.
Zbraně tehdy oceňovali především malí kluci, kteří je používali při oblíbené hře na vojáky. „Každý kluk měl několik pistolí nebo pušku. Ti největší borci měli kulomet,“ vypráví Burachovič.
Vzhledem k událostem, které provázely konec druhé světové války vállidé v Karlových Varech, budou lidé nacházet munici i nadále. Podle historiků to budou s největší pravděpodobností ruční zbraně, granáty a dost možná i nevybuchlé letecké pumy, kterým při náletu selhala časovaná rozbuška.
