Na území Zlína stávaly obce, po kterých zbyly jen kusé zprávy.
Dnes na Čepkově lidé zaparkují na rozlehlém parkovišti a s nákupním vozíkem vyrážejí do obchodů. Naprosto samozřejmě. Jen málokoho napadne že tam už před mnoha staletími lidé žili v malé stejnojmenné obci. V takové, kterých Zlín postupem času pohltil několik.
„O jejich existenci najdeme jen strohé zprávy v kronikách. Výjimkou je obec Trávník, které se také říkalo Grygov. Na místech, kde stávaly, už dnes těžko někdo něco objeví,“ říká ředitel Státního okresního archivu Zlín David Valůšek.
Stejný rok spojuje první písemné zmínky o obcích Bonětín, nebo také panství Bunětina, v místě dnešního Boněcka, a Čepkov. V archivech jsou jejich jména spojená s rokem 1397. „Zatímco Bonětín pak zanikl nejspíš v důsledku husitských válek, Čepkov splynul přirozeně se Zlínem. Poslední zmínky se datují do roku 1437,“ upozorňuje Valůšek.
Kousek nad Zlínem, pod kopcem, na němž se rozkládá Mladcová, existovala v místě, kde se dnes nacházejí Zboženské rybníky, obec Zbožná. Po ní mají umělé nádrže jméno. „Poprvé se připomíná v roce 1387. V některých pramenech se jí říká Bezna. Zanikla počátkem šestnáctého století. Později byl na jejím místě panský dvůr, ale i ten časem zmizel. Dnes stojí u jednoho z rybníků malý křížek s připomínkou, kde Zbožná stála,“ tvrdí ředitel archivu. Zbylo jen jméno Nejvíc záznamů existuje o městečku Trávník. To stávalo v oblasti současného autobusového nádraží. V historických záznamech z let 1560-1568 se o něm mluví také jako o městečku Grygov. „Nebylo to nejspíš úplně samostatné městečko, ale něco jako předměstí Zlína,“ míní Valůšek.
Založil ho ve druhé polovině patnáctého století Vilém Tetour z Tetova pro svou druhou manželku. „Městečko mezi zámkem a kostelíkem mělo svého rychtáře i městské knihy a samostatnost si podrželo až do sklonku sedmnáctého století. Svým pravidelným půdorysem bylo jakousi skromnou obdobou zlínského rynku,“ psal v roce 1987 v seriálu Kapitolky ze starého Zlína v novinách Naše pravda architekt Eduard Staša.
Dominantou Grygova býval malý kostel svaté Barbory. V roce 1669 se o něm dokonce píše jako o poutním. „Největší rozkvět zažil v polovině osmnáctého století, kdy měl tři oltáře, varhany a zvony. Po odsvěcení v roce 1788 se z něho stala sýpka, ale už v roce 1820 ho zbořili. Nic se z něho nezachovalo, stejně jako z městečka Trávník. Jestli je něco pod zemí, leží to pod tunami betonu a asfaltu autobusového nádraží,“ tvrdí Valůšek.
Zkáza na kolejích Konec Grygova nastal se zavedením železnice do Zlína. „Příjezd k nádraží si vynutil průlom do západní části náměstíčka a vybudování nové ulice Nádražní. Ta se stala od roku 1900 i příjezdem k budované továrně na obuv firmy T. & A. Baťa. Její pozdější rozvoj zasáhl nečekaně i do osudů Trávníka,“ uvedl Staša.
Čas Grygova se definitivně naplnil, když se na začátku osmdesátých let minulého století bouraly poslední domky, aby udělaly místo novému autobusovému nádraží a silničnímu nadjezdu na Jižní svahy.
