Se změnou režimu v listopadu 1989 se proměnili celý školský systém, učitelé, ale hlavně studenti.
„Dlouho byli zakřiknutí. Spoutaní školskými osnovami, řády, zákazy a příkazy. Postupně se změnili v sebevědomé lidi,“ říká ředitel kutnohorského gymnázia Vladislav Slavíček.
Zákaz triček s nápisy
Před Listopadem naopak sebevědomí nebylo u studentů žádané. Škola zakazovala a přikazovala, co se dalo.
Ředitel Slavíček, kterému bylo v roce 1989 třiatřicet let, vzpomíná třeba na absurdní zákaz nošení triček s cizojazyčnými nápisy.
„Ptal jsem se ve sborovně, jak to mám rodičům na třídní schůzce vysvětlit, když je to prostě běžná konfekce. Ředitel nám poradil. Ať řekneme, že nápisy rozptylují pozornost studentů při vyučování,“ líčí Slavíček.
„Přetlumočil jsem to s nezbytnou ironií v hlase. Rodiče pochopili, že je to nesmysl a výmysl soudruha ředitele,“ řekl Slavíček.
Ideologicky postižené
Kutnohorské gymnázium bylo léta jedním z nejvíce ideologicky zatížených v kraji. Příkazy strany se podle Slavíčka nejen dodržovaly, ale někdy až přeháněly. Přesto mohl na konci osmdesátých let na gymnáziu učit pedagog bez toho, že by byl členem KSČ. Slavíčka sice ke vstupu do strany nutili, ale nedal se.
„Zcela upřímně jsem zástupkyni ředitele sdělil, co si o situaci ve státě myslím. Přesto mi nikdy ani slůvkem nedala najevo, že jsem se jejímu přání vzepřel,“ řekl Slavíček.
Měl štěstí, v Sovětském svazu v té době už vládla Gorbačovova „glasnosť“, politika větší otevřenosti o činnosti státních orgánů a menšího potlačování svobod slova a informací.
Také proto ho jindy zapálená soudružka nenechala z gymnázia vyhodit, mohl učit i bez rudé knížky.
Razítko od SSM
V červnu 1989 jel tehdejší třídní profesor Slavíček se svým třetím ročníkem na školu v přírodě na jihočeské Lipno. „Na jednom výletě jsme se dostali na křižovatku. Doprava byla hranice a cedule Vstup zakázán. Celý autobus začal na řidiče křičet: „Doprava, doprava!“ Touha po svobodě a touha navštívit Západ byla obrovská,“ vzpomíná Slavíček.
Studentská aktivita před Listopadem téměř neexistovala. Tedy pokud neměla posvěcení od Svazu socialistické mládeže.
„Ovšem ne všechno, co zastřešoval SSM, bylo nutně ideologické. Mít razítko od této organizace byla nezbytná potřeba,“ říká Slavíček.
Hlas Ameriky, Svobodka
Slavíček vzpomíná, jak důležité v té době bylo pro informovanost vysílání rozhlasových stanic Hlas Ameriky a Svobodná Evropa.
„Díky nim jsme sledovali situaci na východoněmecké ambasádě v Praze a věděli, co se děje ve východním bloku,“ říká Slavíček.
Události z pátku 17. listopadu 1989 se na kutnohorském gymnáziu probíraly v pondělí. Studenti třetího ročníku, jehož byl mladý učitel Slavíček třídním, sami přišli s tím, že se na protest proti tomu, co se stalo na Národní třídě, nebudou učit.
„Když jsem přišel do třídy, všichni vstali. Byli nějak jiní. Tušili, co se mi asi honí hlavou. Ptali se, jestli s nimi do toho půjdu. Měl jsem dojem, že až na jednoho studenta jsou všichni stejně nadšení a chtějí, aby se změnil režim,“ řekl Slavíček.
„Odpoledne pak přišel do sborovny soudruh z Okresního výboru KSČ a obhajoval zásah bezpečnostních složek na Národní třídě ze 17. listopadu proti studentům. Prý to byli provokatéři. A že doufá, že je nám to jasné, jak máme dál ve škole postupovat. S těmito slovy odešel. Doteď si vyčítám, když pak ve sborovně zavládlo hrobové ticho, že jsem neřekl to, co jsem měl na jazyku. Že nám lžou. Že už se blíží jejich konec,“ vzpomíná Slavíček.
To zdaleka netušil, co se stane už v lednu. Učitelský sbor si ho vybral za ředitele místo soudruha odcházejícího do důchodu. „To se mohlo stát jen tehdy, pak už nikdy,“ řekl Slavíček. Stal se jedním z nejmladších ředitelů v Československu.
